bahnička chudokvětá
Eleocharis quinqueflora (Hartmann) O. Schwartz – bahnička chudokvětá
Vytrvalá, drobná trsnatá rostlinka dorůstající výšky 5–20 cm. Pod zemí má systém oddenků, díky kterým je schopna vytvořit i souvislejší porosty. Stonek je tuhý, na bázi s červenohnědými, horními pak hnědavými pochvami. Klásky jsou vejcovité, 4–10 mm dlouhé, tupé, hnědé, 3–7květé. Dolní pleva obepíná celou bázi klásku a dosahuje až do jeho poloviny. Květ mívá až šest štětinek, které nahrazují okvětí. Blizny jsou 3. Kvete v květnu a červnu, plodem je trojhranná nažka dlouhá do 2,5 mm. Stylopodium je nepatrné, tvořící ztenčené pokračování krátkého zobánku.
Možné záměny: Určování některých druhů bahniček není úplně snadné, ale tento druh se pozná velice dobře. Svým vzhledem může připomínat snad bahničku jehlovitou (Eleocharis acicularis), která je ale ještě drobnější (podstatně menší nažky a fertilní plevy). Od dalších mokřadních vytrvalých bahniček se odlišuje třemi plevami, trojhrannou nažkou a nepatrným stylopodiem (další naše vytrvalé bahničky mají blizny 2, nažky oboustranně vypouklé a dobře vyvinuté stylopodium). Je také velmi dobře vyhraněna ekologicky.
Je to druh slatin a slatinných luk, kde roste v nepříliš zapojené vegetaci, v okolí tůněk a drobně disturbovaných plošek. Vyskytuje se také na travertinových prameništích, mimo naše území také ve společnosti obligátních halofytů (např. na Slovensku). Vyžaduje trvale mokré (i přeplavované), humózní půdy zásadité až neutrální reakce. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem dvou asociací vápnitých slatinišť svazu Caricion davallianae, konkrétně vegetace iniciálních sukcesních stádií vápnitých slatinišť as. Eleocharitetum quinqueflorae a vápnitých nepěnovcových slatinišť as. Campylio stellati-Caricetum lasiocarpae. Diagnostickým druhem je také ve vegetaci oligotrofních vápnitých tůní s bublinatkami as. Scorpidio scorpioidis-Utricularietum v rámci sv. Sphagno-Utricularion (vegetace oligotrofních tůní s bublinatkami).
Evropský druh rozšířený především v severní části kontinentu, vyskytuje se však také v odlišných varietách v Severní Americe a v Asii. Na našem území vzácný druh už jen tím, že je vázán na vzácně se vyskytující biotopy. Dříve byla rozšířena až roztroušeně v prostoru výskytu slatinných mokřadů. Výskyt po roce 2000 je značně mezerovitý. Snad největší seskupení lokalit je v prostoru Slavkovského lesa a na slatinách mezi Českou Lípou a Doksy. Jinde se jedná o ojedinělé izolované lokality na fragmentech vhodných biotopů. Poprávu patří ke kriticky ohroženým, zákonem chráněným druhům naší flóry (C1t, §2).
Na Prostějovsku druh neroste. V databázích se ale objevuje údaj o výskytu u Nivy (Kincl 1975), který pochází z jeho diplomové práce a není doložen herbářovou položkou. Je otázka, do jaké míry je tento údaj věrohodný. Vzhledem k biotopu (obnažené dno a břeh rybníka) se s velkou pravděpodobností jedná o záměnu s Eleocharis acicularis. E. quinqueflora na obnaženém rybničním dnu neroste.
Fotografováno: 12. 6. 2012, Českomoravská vrchovina – Dušejov, PR Chvojnov a 14. 5. 2014 a 12. 6. 2016, Žďárské vrchy – Krucemburk, PR Řeka
