bodlák lopuchovitý
Carduus personata (L.) Jacq.) – bodlák lopuchovitý
Vytrvalá bylina dorůstající výšky obvykle 60–180 cm s vřetenovitým hlavním kořenem a krátkými podzemními výběžky. Lodyhy je přímá, větvená, rýhovaná, lysá nebo roztroušeně pavučinatě chlupatá, pravidelně olistěná, úzce ostnitě křídlatá až pod stopky úborů. Listy jsou přisedlé, na líci lysé, na rubu zpravidla šedoplstnaté. Přízemní a dolní lodyžní listy jsou v obrysu obvejčité až široce eliptické, peřenosečné až lyrovitě peřenosečné, až 50 cm dlouhé a 12–17 cm široké, na vrchoku tupě špičaté, na bázi dlouze klínovitě zúžené. Listové úkrojky jsou nepravidelně laločnaté s měkce osténkatými laloky. Střední lodyžní listy jsou celistvé, široce vejčité, 5–12 cm dlouhé a 3–4 cm široké, na vrcholu dlouze zašpičatělé, na okraji nepravidelně zubaté drobnými nestejně velkými měkce ostnitými zuby, náhle zúženou bází přisedlé. Horní listy jsou menší, celistvé, vejčité až široce vejčité, na okraji pilovité s drobnými měkce osténkatými, stejně velkými zuby. Úbory jsou středně velké, 15–20 mm v průměru, nejčastěji po 3–4 nahloučené na konci hlavní lodyha a větví, obvykle přisedlé nebo krátce stopkaté. Zákrov je polokulovitý až široce miskovitý, víceřadý. Vnější a střední zákrovní listeny jsou úzce kopinaté, na vrcholu dlouze zašpičatělé, postupně se zužující v krátký měkký osten. Na okraji jsou krátce měkce osténkaté, tuhé, lysé, na vnější straně s vyniklou střední žilkou. Vnější listeny jsou 6–12 mm dlouhé dosahující asi 2/3 délky vnitřních zákrovních listenů. Střední a vnitřní listeny jsou přibližně stejně dlouhé, až 19 mm dlouhé, úzce čárkovité. Všechny květy jsou trubkovité, oboupohlavné. Koruna je 16–18 mm dlouhá, 5cípá, korunní trubka je 10–12 mm dlouhá, slámově žlutá až špinavě bílá, korunní cípy jsou 6–7 mm dlouhé, tmavě červenofialové. Čnělka s bliznou daleko vyčnívají z koruny. Kvete od června do srpna, plodem je vřetenovitá hnědá a lesklá ochmýřená nažka.
Možné záměny: Habituelně značně podobný je bodlák kadeřavý (Carduus crispus), který se odlišuje tím, že je dvouletý bez výběžků, s horními lodyžními listy peřenolaločnými, nepravidelně zubatými nestejně velkými zuby, zřetelně stopkatými úbory (stopky až 2 cm dlouhými) a vnějšími zákrovními listeny, které dosahují sotva ½ délky vnitřních (střední zákrovní listeny jsou kratší než vnitřní).
Druh vysokobylinných lemů břehů potoků a řek a luhů podhorského a horského stupně, subalpínských vysokobylinných niv nebo také ruderálních míst kolem sídel v horách. Vyžaduje vlhké, humózní, živinami bohaté, písčité až kamenité půdy. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem několika vegetačních jednotek subalpínských vysokobylinných niv svazu Adenostylion alliariae, konkrétně subalpínských havezových niv asociace Ranunculo platanifolii-Adenostyletum alliariae, subapínských upolínových niv as. Trollio altissimi-Geranietum sylvatici a subalpínských srhových niv as. Laserpitio archangelicae-Dactylidetum glomeratae. Diagnostickým druhem je také ve subalpínské kapradinové vegetaci s kapradí samcem as. Daphno mezerei-Dryopteridetum filicis-maris v rámci sv. Dryopterido filicis-maris-Athyrion distentifolii (subalpínská kapradinová vegetace).
Těžiště výskytu tohoto druhu leží v horách severovýchodních Čech a severní Moravy. Nejčastější je v Krkonoších, Orlických horách, Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku. Daleko vzácnější je v Moravskoslezských Beskydech a na Šumavě, velmi vzácný je v Krušných horách. Bývá splavován i do nižších poloh především řekami Orlicí, Otavou, Vltavou či Teplou. Mohou tak vznikat shluky lokalit i v nižších polohách, jako je tomu např. Mezi Pískem a Strakonicemi nebo v okolí Týniště nad Orlicí. Jinde druh chybí.
Na Prostějovsku tento druh neroste. Nejbližší lokality jsou v Nízkém Jeseníku u Domašova nad Bystřicí.
Fotografováno: 26. 7. 2006, Jeseníky – pod Malým kotlem a 24. 6. 2014, Orlické hory – okolí Neratova
