hořec brvitý
Gentianopsis ciliata (L.) Ma – hořec brvitý
Dvouletá nebo krátce vytrvalá bylina s tenkou, až 30 cm dlouhou lodyhou. Přízemní růžice listů chybí, lodyžní listy jsou četné, stejně dlouhé nebo o něco delší než internodia. Jsou čárkovité nebo čárkovitě kopinaté, nejčastěji 1,8–3,5 cm dlouhé a 1,8–3,8 mm široké, ostře špičaté, jednožilné, širokou bází přisedlé. Květy jsou jednotlivé na konci lodyh, mnohem méně často na konci postranních větví (obvykle u poléhavých lodyh). Kalich je nálevkovitý, obvykle 1,8–2,5 cm dlouhý, mezi cípy blanitý bez přívěsků, z úzce trojúhelníkovitými cípy. Koruna je zprvu kornoutovitě stočená, válcovitě nálevkovitá, nejčastěji 3,5–4,5 cm dlouhá, sytě modrá (vzácně i bílá), hluboce členěná v úzce kopinaté, na okraji v dolní polovině dlouze brvité, obvykle rozestálé cípy. Kvete od července do října.
Záměny, taxonomická poznámka: V našich podmínkách natolik charakteristický druh, jehož záměna nehrozí. Do rodu Gentianopsis Ma, je řazeno asi 25 druhů s centrem diverzity v Severní Americe, v literatuře ho můžeme najít také pod jmény Gentiana ciliata nebo Gentianella ciliata. Má také starší české jméno, trličník brvitý.
Druh xerotermních a semixerotermních svahových trávníků, lesních světlin, mezí, bílých strání a opuštěných lomů. Roste na mělkých až hlubších, vápníkem bohatých vysýchavých půdách zásadité reakce, zejména na vápenci, čediči, opukách, vápnitých pískovcích a slínech. Z pohledu fytocenologického není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. Nejčastěji se vyskytuje ve vegetaci širokolistých suchých trávníků svazu Bromion erecti nebo Cirsio-Brachypodion pinnati.
Hořec brvitý roste roztroušeně v termofytiku a mezofytiku v územích s výskytem vápnitých substrátů, vzácně vystupuje i do oreofytika. Nejčastější je v krasových územích (Český a Moravský kras) a na flyšových horninách jihovýchodní Moravy, více lokalit je také v Českém středohoří a v prostoru východních Čech na opukovém podloží. Řada biotopů zanikla a stále zaniká ukončením obhospodařování nebo také těžbou vápence. Přesto patří doposud k našim hojnějším hořcovitým rostlinám. V Červeném seznamu je hodnocen jako ohrožený druh (C3).
Na Prostějovsku se jedná o vzácný druh vázaný na výskyt vhodného podloží. Asi nejvíce lokalit najdeme v prostoru Kladecka na vápencích Javoříčsko-mladečského krasu. Další oblastí výskytu jsou vápnité třetihorní písky v okolí Ondratic včetně výskytu v PP Kopaniny. Poněkud překvapivě málo údaje je z vápenců v okolí Kosíře, kde existuje historický údaj vztahující se k okolí Růžičkova lomu (Otruba 1926), herbářový doklad s lokalizací „Kaple“ z roku 1955 a z poslední doby pak asi jediný údaj vztahující se k PP Vápenice (výskyt jediné rostliny v roce 2007). Vzácně, ale pravidelně je nalézán také v prostoru drobných výchozů devonských vápenců nad Šebetovem a u Vratíkova (již na okrese Blansko). Historické, herbářově podložené lokality jsou Domamyslice (1978), Mostkovice (1885) a Laškov (1955).
Fotografováno: 29. 9. 2007, Bouzovská pahorkatina – Kladecko, u osady Bělá a 16. 9. 2011, Volyňské Předšumaví – Horažďovice, PP Kozlovská stráň
