hořeček nahořklý pravý
Gentianella amarella (L.) Börner subsp. amarella – hořeček nahořklý pravý
Hořeček nahořklý se na našem území vyskytoval ve dvou sezónních typech (odlišovaných podle doby květu a počtu internodií): nominátní subsp. amarella je autumnální, později kvetoucí typ a subsp. lingulata jako aestivální typ, který se u nás vyskytoval na podobných stanovištích jako nominátní subspecie, ale převážně jen v planárním stupni termofytika. Dnes je u nás tento taxon považován za nezvěstný.
Hořeček nahořklý pravý je dvouletá rostlina s přímou, nejčastěji 20–30 cm vysokou lodyhou (vzácně i kolem 50 cm vysokou), která je krátce větvená a rostlina má celkový vzhled úzce válcovitý až vřetenovitý. Listy v přízemní růžici jsou za květu obvykle odumřelé, střední lodyžní listy má úzce kopinaté, špičaté. Květenství je hustý víceramenný vrcholík na konci lodyhy a větví. Kalich je lysý, hladký, zářezy mezi cípy jsou ve tvaru uzoučkého U, vzácněji úzkého V. Koruna je úzká, nálevkovitá, kolem 1,5 cm dlouhá (nejmenší z našich hořečků), špinavě světle modrofialová. Kvete od července do října, plodem je tobolka.
Jeho biotopem jsou suché travnaté a kamenité svahové pastviny, opuštěné vápencové lomy, vzácněji také vlhké krátkostébelné louky a lesní lemy. Vyžaduje půdy zásadité nebo neutrální reakce nejčastěji na vápnitém podloží (vápence, opuky).
Dříve byl roztroušeně rozšířen v českém termofytiku a mezofytiku Čech a vzácněji také jihozápadní Moravy. Ojediněle se vyskytoval i v oreofytiku (Krušné hory, Žďárské vrchy) a na střední Moravě. Podobně jako všechny druhy rodu Gentianella silně ustoupil a vyskytuje se dnes na pouhých 68 lokalitách (údaj z roku 2011) v celé ČR. Více lokalit je nakumulováno jen na Předšumavských vápencích, jinak se jedná o ojedinělé roztroušené lokality především v Čechách. Na Moravě je dnes velmi vzácný, v posledních letech zjištěný např. na Českomoravské vrchovině (Zvole), v Bílých Karpatech a překvapivě početná populace byla nalezena v Hrubém Jeseníku (Červenohorské sedlo). Pochopitelně patří k zákonem chráněným, kriticky ohroženým druhům (C1 t, §1).
K Prostějovsku se vztahují pouze historické údaje týkající se výskytu na vápencích v okolí Ludmírova a Milkova. V této oblasti je teoreticky možné jeho znovunalezení, i když příliš pravděpodobné není.
Fotografováno: 15.9. 2011, Čkyňské vápence – Sudslavice, PR Opolenec
