kakost lesní
Geranium sylvaticum L. - kakost lesní
Vytrvalá bylina s oddenkem tlustým až 2 cm a dlouhým až 12 cm. Z něho vyrůstá několik přímých, většinou dichaziálně větvených lodyh. Ty jsou 30–80 cm vysoké s rovnovážně až nazpět odstálými chlupy. Listy jsou vstřícné, přízemní dlouze řapíkaté, řapíky výše na lodyze jsou kratší a nejhořejší jsou téměř přisedlé. Čepel je dlanitě 5–7dílná, u nejhořejších listů (listenů) 3dílná s úkrojky úzce kosočtverečnými až deltovitými, v horní polovině hrubě zubatými, u přízemních listů až 12 cm v průměru. Je oboustranně chlupatá, u nejhořejších listů na líci téměř lysá. Květy jsou v dvoukvětých vidlanech, na 1–2 cm dlouhých, nazpět přitiskle chlupatých stopkách. Korunní lístky jsou obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, na některých květech i nápadně vykrojené, 8–16 mm dlouhé, živě fialové s tmavšími žilkami, vzácněji růžové nebo zcela bílé. Zobanitý plod puká v 5 jednosemenných plůdků. Kvete v červnu až srpnu.
Možné záměny: Druh poměrně snadno poznatelný. V úvahu připadá záměna snad za kakost luční (Geranium pratense) nebo i kakost bahenní (G. palustre). K. bahenní se odlišuje především fialově červenou barvou korunních lístků, delšími plodními stopkami (pod dozrálým plodenstvím trvale ohnutými) a tupými listovými úkrojky. K. luční má modrou barvu koruny, dále se liší květními stopkami po odkvětu skloněnými, později se napřimujícími a lysou rozšířenou bází tyčinek.
Druh je dosti mnohotvárný a z hlediska variability nedostatečně prozkoumaný. Proměnlivost se projevuje především v odění celé rostliny, dále ve tvaru čepele a barvě a velikosti korunních lístků. Popsáno bylo více vnitrodruhových taxonů na úrovni variet i subspecií, např. var. alpestris, var. sylvestris.
Roste na horských a podhorských loukách, v řídkých křovinatých porostech, v lesních lemech a vysokobylinných nivách podél potoků a řek, v klečových porostech a karech. Vyžaduje čerstvě vlhké až vlhké, humózní, živinami bohaté půdy, slabě kyselé až slabě bazické, na polostinných stanovištích. Po fytocenologické stránce je diagnostickým druhem subalpínských křovin asociace Salici silesiacae-Betuletum carpaticae ze svazu Salicion silesiacae a subalpínských upolínových niv as. Trollio altissimi-Geranietum sylvatici ze svazu Adenostylion alliariae. Také je diagnostickým druhem horských trojštětových luk as. Geranio sylvatici-Trisetetum flavescentis v rámci svazu Polygono bistortae-Trisetion flavescentis a smilkových trávníhů horského stupně Krkonoš as. Sileno vulgaris-Nardetum strictae v rámci svazu Nardo strictae-Agrostion tenuis (horské smilkové trávníky s alpínskými druhy).
Tento eurosibiřský druh má u nás těžiště výskytu v horských a podhorských polohách především severní poloviny území. Hojný je v Krušných a Doupovských horách, dále v Českém středohoří, Ještědském pohoří, Jizerských a Orlických horách, v Krkonoších, na Králickém Sněžníku, v Hrubém Jeseníku, Beskydech a Javorníkách. Místy souvisleji zasahuje i do navazujícího mezofytika. Lokálně může působit expanzívně především na nekosených loukách. Významnější izolované výskyty jsou známy v severozápadní části Šumavy, na Křivoklátsku, jižně od Prahy, v jižní části Českomoravského mezihoří a v oblasti Lopeníku a Javořiny v nejvyšších polohách Bílých Karpat. Naopak v některých výše položených oblastech chybí nebo je velmi vzácný. K takovým oblastem patří třeba Český les, Brdy, Novohradské hory a téměř celá Českomoravská vrchovina.
Pokud se podíváme do výčtu fytochorionů v Květeně ČR, tak se dočteme, že na Drahanské vrchovině ani na Hané tento druh neroste. Opak je ale pravdou. Kakost lesní na Prostějovsku (Drahanské vrchovině) roste, i když jen vzácně a lokálně a jeho výskyt je zde znám až z konce 20. století. Dřívější údaje chybí. Roste asi na 3 mikrolokalitách v blízkém okolí Horního Štěpánova (větší populace např. v PR Uhliska), Radek Řepka jej udává z PP Pohorská louka, kde roste doposud. Vzácně se vyskytuje v údolí Hloučely mezi Lipovou a Bukovou. Udáván je také ojedinělý výskyt ve VÚ Březina. Nejčastějším biotopem na Drahanské vrchovině jsou nepříliš často kosené vlhké louky nebo jejich okraje.
Fotografováno: Drahanská vrchovina, 6.6. 2012 – Horní Štěpánov, PR Uhliska a 7.6. 2012 – Pohora, PP Pohorská louka
