kozinec písečný
Astragalus arenarius L. – kozinec písečný
Vytrvalá, 15–35 cm vysoká bylina s dlouhými, větvenými kořeny. Lodyhy jsou vystoupavé, poléhavé nebo přímé, větvené, zprohýbané, tenké, přitiskle chlupaté bílými jemnými chlupy. Listy jsou 4–6 cm dlouhé s nejčastěji 3–5 kopinatě čárkovitými až čárkovitými lístky, které jsou 10–20 mm dlouhé a 1–3 mm široké, na bázi klínovité, nasivěle zelené, na obou stranách přitiskle chlupaté měkkými bílými většinou dvouramennými chlupy nebo mohou být olysalé až lysé. Palisty jsou široce vejčité, 3–6 mm dlouhé, blanité, žlutobílé, přitiskle chlupaté, srostlé. Stopky květenství jsou 2–5 cm dlouhé. Hrozny jsou řídké, obvykle 4–8květé s úzce trojúhelníkovitými listeny a květními stopkami 2–3 mm dlouhými. Květy jsou šikmo až téměř rovnovážně odstálé, 14–18 mm dlouhé. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, 5–7 mm dlouhý, přitiskle chlupatý bílými a vtroušenými černými chlupy, cípy jsou trojúhelníkovité, mnohem kratší než kališní trubka. Koruna je světle fialovočervená až červenofialová s lístky dlouze nehetnatými, dlouhou pavézou, na vrcholu vykrojenou, křídla zaokrouhlená, kratší než pavéza. Kvete od května do července, plodem je lusk. Lusky jsou podlouhlé, 16–19 mm dlouhé, 3–4 mm široké, světle pískově hnědé, přitiskle řídce až hustě chlupaté s úplnými přepážkami, nejčastěji s 3–6 semeny.
Možné záměny: Poměrně snadno poznatelný druh. Další dva naši kozinci s podobně zbarvenými květy mají listy s výrazně větším počtem lístků, které jsou výrazně kratší a často také širší.
Druh písčin, okrajů a světlin rozvolněných borů na vátých i náplavových píscích na suchých až vyprahlých stanovištích. Z pohledu fytocenologického není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. V našich podmínkách se nejčastěji vyskytuje ve vegetaci sarmatsko-subatlantských trávníků vátých písků s paličkovcem šedavým asociace Festuco psammophilae-Koelerietum glaucae v rámci svazu Corynephorion canescentis (otevřené trávníky vátých písků s paličkovcem šedavým).
Na našem území představuje tento druh zástupce tzv. sarmatské květenné oblasti (písečné oblasti středního Ruska) a dosahuje zde jihozápadní okraj svého areálu rozšíření. Díky postupnému mizení rozvolněných písčin (zarůstání, zalesňování, zástavba apod.) se stal tento druh velmi vzácným a patří v současnosti k nejvzácnějším a zároveň nejohroženějším druhům naší květeny (CR, C1t, §1) s velmi nejistou budoucností.
Vzhledem ke svým ekologickým nárokům nebyl na našem území druh nikdy hojný. Historické rozšíření zahrnuje písčiny v Polabí, u Bělé pod Bezdězem a Českolipsku. Dnes se vyskytuje na pouhých 3–4 lokalitách. Je to PP Semínský přesyp u Semína a pak je znám ze tří blízkých mikrolokalit u Borohrádku (Malá Čermná, Zdelov). Stav populací v Hradčanských stěnách není znám.
Fotografováno: 30. 6. 2014, Dolní Poorličí – Borohrádek, Malá Čermná
