kruštík Greuterův
Epipactis greuteri H. Baumann at Künkele – kruštík Greuterův
Vytrvalá, 30 – 65 cm vysoká tmavozelená bylina z čeledi vstavačovitých – Orchidaceae. Lodyha je na bázi lysá, pod květenstvím pýřitá, zelená (vzácně na bázi fialová).
Listů na lodyze je 4 – 7, v dolní polovině lodyhy jsou eliptické až úzce podlouhlé, horní jsou až úzce kopinaté. Klas je 7 – 30květý, nejdolejší listeny jsou úzce kopinaté, 4 – 7 cm dlouhé, 2 – 3x delší než květy. Květy jsou neúplně (zvonkovitě) otevřené (starší bývají otevřeny široce). Kvete od konce července do konce srpna.
Druh je biotopově vázaný na vlhké jedlobukové a smrkové stinné lesy. V ČR roste téměř výhradně v inverzních polohách hluboce zaříznutých údolích lesních potoků, často v těsné blízkosti tekoucí vody. Preferuje vápnitý podklad či alespoň přítomnost vysráženého uhličitanu vápenatého.
Rozšířený je zejména v severní polovině Čech a Moravy. V Čechách je dnes dosti vzácný, ale pravděpodobně přehlížený. Na Moravě je nejvíce lokalit v Hostýnských vrších, Moravském krasu, Drahanské vrchovině a v Javorníkách. V Červeném seznamu je hodnocený jako kriticky ohrožený druh (C1, CITES).
Na Prostějovsku dnes roste na třech makrolokalitách. Nejdéle známá je stabilní populace v údolí říčky Úsobrnky na rozhraní Olomouckého a Jihomoravského kraje. Dále byl zjištěn v horní části údolí Brodeckého potoka mezi Jednovem a Hrochovem. Poslední ověřená populace se nachází v údolí potoka Bukovanka nad Stražiskem – Malenami. V posledních letech neověřený je výskyt v Repešském žlebu ve VÚ Březina (naposledy asi v roce 1999). Velmi podivný je údaj o výskytu u Čelechovic na Hané (Albrecht et Batoušek 1994), pravděpodobně mylný. Poznámka: Výskyt vápnomilného druhu na Drahanské vrchovině je podmíněn pravděpodobně vysráženým uhličitanem vápenatým z materiálu, který byl použit je stavbě silnic a cest, které vedou všemi výše zmíněnými údolími. Fotografováno: 7.8. 2009, Drahanská vrchovina – údolí Úsobrnky a 14.8. 2005, Jednov – údolí Brodeckého potoka
