locika vrbová
Lactuca saligna L. - locika vrbová
Jednoletá až dvouletá (vzácně vytrvalá) bylina s jedinou přímou lodyhou, která je vysoká 30–100 cm, lesklá a lysá (na bázi vzácně štětinatá), často již v dolní polovině prutnatě větvená. Listy jsou tuhé, modrozelené, se širokou bělavou střední žilkou, až 20 cm dlouhé, na rubu na střední žilce měkce osténkaté. Dolní listy jsou chobotnaté až peřenolaločné, na bázi kýlovitě zúžené, střední a horní lodyžní listy podlouhlé až čárkovité, většinou celistvé, se střelovitou objímavou bází, špičaté. Úbory jsou přisedlé s 6–15 květy ve dvou kruzích, skládající úzkou latu. Zákrov je válcovitý se střechovitě uspořádanými, zelenými, bíle lemovanými zákrovními listeny. Květy jsou o něco delší než zákrov, s ligulou světle žlutou, na vnější straně načervenalou, při zasychání modrající. Kvete v červenci a srpnu, plodem je nažka.
Je druhem převážně ruderálních, často minerálně bohatších a zasolených půd podél komunikací, na antropicky ovlivněných loukách a pastvinách, případně na okrajích lesů a skalních stanovištích. Vyžaduje sušší až střídavě vlhké, těžké půdy, na zpravidla osluněných stanovištích.
V minulosti se druh vyskytoval na více lokalitách v severních a východních Čechách (Lounsko, Mladoboleslavsko, okolí Pardubic a Jaroměře), na Moravě pak v jižní a jihozápadní části (Znojemsko, hadce v údolí Jihlavy, Hustopečsko a okolí Sokolnic), izolovaně pak na střední (Prostějov, Grygov) a jihovýchodní Moravě (Uherské Hradiště). Poslední nálezy jsou datovány do 50. let 20. století a druh byl u nás považován za nezvěstný. V roce 2007 se podařilo členům ZO Hořepník při průzkumu fragmentů slanisek u Nesvačilky (okolí zřídla minerální vody Šaratice) nalézt několik jedinců tohoto druhu. Na lokalitě byla znovu ověřena v roce 2011 (foto J. Kameníčka na Biolibu). Druh byl tedy přeřazen z kategorie druhů nezvěstných (A2) do kategorie kriticky ohrožených (C1 t).
Fotografováno: 22.8. 2007, Hustopečská pahorkatina – Nesvačilka a 15.8. 2008, Slovensko – Podunajská nížina, Tvrdošovce