lýkovec vonný
Daphne cneorum L. – lýkovec vonný
Vytrvalý, vždyzelený nízký keřík dorůstající výšky 10–30 cm. Větve jsou dlouhé, tenké, větvené, poléhavé, na konci vystoupavé, kořenující, v mládí hustě pýřité, starší olysalé. Pupeny jsou vrcholové, na každém výhonu vždy jeden kulovitý vícešupinný pupen. Listy jsou nahloučené na konci větví, neopadavé, přisedlé, úzce kopinaté až úzce obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, někdy s nasazenou krátkou špičkou, nejčastěji 10–14 mm dlouhé a 3–5 mm široké, kožovité, lysé, sytě zelené. Květy jsou v koncových 4–10květých svazečcích. Květní stopky jsou velmi krátké, hustě chlupaté, listeny jsou podobné listům. Češule je úzce trubkovitá, 6–10 mm dlouhá a 0,6–1,5 mm široká, na bázi později rozšířená, vně hustě přitiskle chlupatá. Kališní cípy jsou vně hustě přitiskle chlupaté, eliptické až vejčité, 3–5 mm dlouhé, červenorůžové až tmavorůžové. Prašníky jsou žluté, semeník chlupatý. Silně vonné květy kvetou od dubna do června, plodem je červenohnědá peckovice, až do doby zralosti uzavřená v zaschlé češuli.
Možné záměny, zajímavost: Záměna s naším druhým zástupcem rodu lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum) není pravděpodobná. Jedná se o vzpřímený keřík kvetoucí před rašením listů, počet květů ve svazečku je 3–5, listy jsou opadavé, plody jasně červené, dužnaté. Obsahuje toxické diterpenoidní alkoholy a vonné kumariny a jejich glykosidy. Často bývá pěstován na skalkách v mnoha kultivarech.
Druh světlých suchých doubrav, teplomilných a reliktních borů, výslunných lemů a trávníků v blízkosti lesa. Roste na písčitých nebo skeletovitých, dobře provzdušněných, zásaditých až slabě kyselých půdách. Na příhodných stanovištích dokáže vytvářet i rozsáhlejší porosty. Z pohledu fytocenologického není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. Nejčastější výskyty se nacházejí v acidofilních teplomilných doubravách svazu Quercion petraeae, bazifilních podhorských borech sv. Erico carneae-Pinion nebo také lučních společenstvech sv. Bromion erecti.
Lýkovec vonný je především evropský druh vyskytující se na našem území v termofytiku a teplejším mezofytiku. Historické rozšíření zahrnovalo především jižní a střední Moravu včetně jihozápadní části (Praebohemicum) a střední Čechy. Druh silně ustoupil a dnešní rozšíření je jen zlomkem původního. Jedná se víceméně o poslední izolované lokality v místě dřívějšího častějšího výskytu. Na Moravě existují lokality v Hodonínské Dúbravě, v okolí Kobylí (Špidláky), u Želetic v NPP Na Adamcích, v Podyjí u Havraníků, na Třebíčsku zůstaly zachovány lokality u Dukovan (PR Dukovanský mlýn), Rouchovan a Hrotovic. Na střední Moravě pak v blízkosti Prostějova, Plumlova a ve VÚ Březina na Vyškovsku. Jeden drobný keřík byl ověřen také na Vinohrádku u Boskovic. V Čechách je dnes vysoce vzácný rostoucí jen v NPP Holý vrch na Mělnicku a na jedné lokalitě na Berounsku. Poprávu patří ke kriticky ohroženým, zákonem chráněným druhům naší květeny (CR, C1t, §1).
Také na Prostějovsku se jedná o vzácný druh, ale zároveň zde najdeme jedny z nejsilnějších populací druhu v rámci ČR. Asi nejpočetnější jsou populace ve VÚ Březina v širším okolí Buchtelky. Několik mikrolokalit existuje v rozvolněných borech na Velkém Kosíři v lokalitě U tří sádů. Na všech těchto dříve početných lokalitách postupně ubývá. Poslední lokality najdeme u Myslejovic (lem doubravy) a Mostkovic (Loupežník). V Květeně 3 najdeme ještě údaje Náměšť na Hané a Ptení u Prostějova, herbářový doklad existuje od Zdětína (Weber 1932 OLM). Spitzner (1887) ho uvádí jako hojný na Kosíři a na Záhoří. V Podpěrově Květeně Hané (1911) najdeme zmínku u tom, že je „ze Slatěnic na olomoucký trh často přinášen“.
Fotografováno: 1. 5. 2008, Drahanské podhůří – Myslejovice, 10. 5. 2006 a 8. 6. 2009 – VÚ Březina
