oman srstnatý
Inula hirta L. – oman srstnatý
Vytrvalá, nejčastěji 15–65 cm vysoká, hustě srstnatá bylina. Lodyha je vystoupavá až přímá, jednoduchá nebo vzácně chudě větvená, hustě olistěná, pod úborem většinou mírně ztlustlá, rýhovaná, celá srstnatá, někdy na bázi bělovlnatá, tmavočervená až nafialovělá. Listy jsou podlouhlé nebo úzce eliptické, 30–90 mm dlouhé a 5–25 mm široké, rovné nebo mírně obloukovitě pruhnuté, na vrcholu tupě špičaté, celokrajné, jen po okraji drsné. Dolní listy s klínovitou, střední a horní zaokrouhlenou bází přisedlé, oboustranně hustě srstnaté se síťnatou, na rubu vyniklou žilnatinou. Úbory jsou téměř vždy jednotlivé, žluté, nejčastěji dorůstající 40–60 mm v průměru. Zákrov je polokulovitý až plochý, víceřadý, asi zdéli poloviny jazykovitých květů. Vnější zákrovní listeny jsou úzce kopinaté až kopinaté, špičaté, bylinné, s vyniklou střední a někdy také postranními žilkami, celé roztroušeně srstnaté, na vnitřní straně s vtroušenými žlázkami. Vnitřní zákrovní listeny jsou kratší než vnější, čárkovité, na bázi celokrajné, blanité, s vyniklou střední žilkou, směrem k vrcholu na okraji brvité, lysé, jen při vrcholu na vnější straně chlupaté. Květy jsou žluté, jazykovité 20–40 mm dlouhé s ligulou 13–30 mm dlouhou, trubkovité 6–7 mm dlouhou. Kvete od května do července, plodem je lysá tmavohnědá ochmýřená nažka.
Možné záměny: Určování tohoto druhu je bezproblémové, žádný podobný druh se srstnatým oděním a jediným kvetoucím úborem u nás neroste.
Roste na výslunných kamenitých, travnatých a křovinatých stráních, stepích a lesostepích a v lemech teplomilných doubrav. Vyžaduje suché, živinami bohaté, nejčastěji hlinité půdy na bazických podkladech, zejména na vápencích. Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem vegetace narušovaných panonských sprašových stepí asociace Astragalo exscapi-Crambetum tatariae v rámci svazu Festucion valesiacae (úzkolisté suché trávníky), vegetace pěchavových trávníků bílých strání as. Cirsio pannonici-Seslerietum caeruleae v rámci sv. Cirsio-Brachypodion pinnati a vegetace bělokarpatských luk as. Brachypodio pinnati-Molinietum arundinaceae v rámci sv. Bromion erecti. Diagnostickým druhem je také ve vegeaci dvou jednotek sv. Quercion pubescenti-petraeae (submediteránní bazifilní teplomilné doubravy), konkrétně ve vegetaci bazifilních dubových řídkolesů středních a severních Čech as. Lathyro collini-Quercetum pubescentis bazifilních dubových řídkolesů severní části Panonské oblasti as. Lithospermo purpurocaerulei-Quercetum pubescentis. Častý (ale už ne diagnostický) je také v suchých bylinných lemech, především v asociaci Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae (lemy se smldníkem jelením).
Rozšířen je především v teplých oblastech severozápadních a středních Čech, se silnými populacemi především v Českém krasu a Českém středohoří, potom také na jižní a jihovýchodní Moravě. Daleko vzácnější je ve středním Polabí, dolním Pojizeří a jihozápadní Moravě. Izolovaně roste na Chrudimsku a střední Moravě. Patří k vzácnějším druhům naší květeny (NT, C3).
Na Prostějovsku nám dnes není žádná recentní lokalita známa. Nicméně dříve tomu bylo jinak. Spitzner (1887) ho uvádí u Držovic, Krumsína, Plumlova a Ptení. Podpěra (1911) cituje Spitznera, viděl ho jen u Grygova. Otruba druh nalezl v Hlubokém žlebu u Náměště na Hané (1931 BRNM, ověřil i Weber 1973 BRNM) a Kosířských vinohradech (1926). Z okolí Krumsína a Záhoří druh uvádí i Hruby (1937). Naposledy druh uvádí Hantáková (1991) ve své diplomové práci z prostoru Kosíře. Od té doby zde druh nikdo nepozoroval. Nejbližší existující izolovaná lokalita je na Olomoucku v NPP Na skále u Žerůvek, zřejmě zcela vyhynul na Grygovských kopcích.
Fotografováno: 29. 5. 2015, Milovicko-valtická pahorkatina – PR Milovická stráň
