ČSOP ZO Hořepník

Carex bigelowii Torr. ex. Schwein. subsp. dacica (Heuff.) T. V. Egorova – ostřice Bigelowova tuhá

[syn. Carex bigelowii Schwein. subsp. rigida W. Schultze-Motel; Carex bigelowii Schweinitz]

Různoklasá ostřice s plazivým oddenkem se silnými vystoupavými výběžky. Lodyha je přímá, později do boku ohnutá, nápadně silná, nejčastěji 18–30 cm vysoká, v horní části ostře trojúhlá, drsná. Listy jsou žlábkovité až složené, od báze se postupně zužující, šedozelené až zelenošedé, matné, jen v horní části na okraji drsné, při zasychání na okrajích podvinuté. Dolní pochvy jsou některé šupinovité, většinou ale přecházející v čepele, hnědé až kaštanově hnědé, někdy s mírným červeným nádechem. Květenství je krátké s klásky vzájemně se překrývajícími. Listeny podepírající květenství jsou listovité, dolní je kratší než květenství. Klásky jsou válcovité, přisedlé. Terminální samčí je zpravidla 1 a postranní samičí 3–4. Plevy jsou vejčitě oválné, nahoře zaokrouhlené, červenohnědé, matné, na vrcholu často s úzkým bělavým lemem a se světlým (hnědým) středním pruhem. Mošničky jsou v obrysu oválné až téměř okrouhlé, oboustranně vypouklé, stejně široké nebo o málo užší než plevy, zelenavé, později světle hnědé, na hřbetní straně s 1–3 žilkami nebo bez nich, nahoře náhle zúžené v krátký, bezzubý nebo slabě konkávně vykrojený zobánek.

Možné záměny, taxonomické problémy: Nejpodobnějším druhem je ostřice obecná (Carex nigra) lišící se tenší a vyšší lodyhou, užšími listy při zasychání nadvinutými a mošničkami s ± vyniklými žilkami.

Taxonomicky doposud nedostatečně ujasněná skupina široce pojatého druhu C. bigelowii zahrnuje v současné době několik taxonů hodnocených na úrovni poddruhů. V evropské části areálu roste námi popisovaná subspecie, nominátní je pak uváděna ze severních částí Evropy. Na Špicberky zasahuje subsp. austrosibirica, v Asii pak roste subsp. lugens a subsp. ensifolia.

Biotopem této ostřice jsou smilkové a vyfoukávané trávníky nad horní hranicí lesa a také sušší místa na rašeliništích v subalpínském stupni. Většinou se jedná o výslunná, návětrnná místa s kratším trváním sněhové pokrývky na mělkých, kamenitých půdách. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem alpinských vřesovišť asociace Avenello flexuosae-Callunetum vulgaris v rámci svazu Loiseleurio procumbentis-Vaccinion (alpínská keříčková vegetace), v rámci svazu Juncion trifidi (vyfoukávané alpinské trávníky) je diagnostickým druhem vegetace kostřavových alpinských trávníků s lišejníky as. Cetrario-Festucetum supinae, v rámci svazu Nardo strictae-Caricion bigelowii (zapojené alpínské trávníky) pak ve vegetaci smilkových alpínských trávníků as. Carici bigelowii-Nardetum strictae. V neposlední řadě je diagnostickým druhem subalpínských bezkolencových trávníků as. Sphagno compacti-Molinietum caeruleae v rámci svazu Calamagrostion villosae (subalpínské vysokostébelné trávníky).

Na našem území je rozšířena jen v nejvyšších polohách Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jesníku, nejčastěji v subalpínském, ojediněle i v montánním a supramontánním stupni. Patří k vzácným druhům a v Červeném seznamu je hodnocená jako silně ohrožená, zákonem chráněná není (C2 r).

Fotografováno: 24.6. 2010, Hrubý Jeseník – mezi Petrovými kameny a Vysokou holí