ostřice doubravní
Carex fritschii Waisb. – ostřice doubravní (o. Fritschova)
Volně trsnaté rostliny s krátce plazivými až vystoupavými výběžky, které jsou 1–5 cm dlouhé. Dolní pochvy nových výhonů jsou šupinovité, slámové nebo světle červené, výrazně rozpadavé na světle hnědá až šedá vlákna. Lodyhy jsou přímé, 20–50 cm vysoké, na hoře válcovité, mírně drsné. Nepřezimující listy jsou za květu kratší než lodyhy, v létě se pak prodlužují, jsou ploše žlábkovité, 20–70 cm dlouhé a 2,1–3,5 mm široké, tmavěji zelené, posléze žlutozelené, matné, drsné až draslavě drsné, s dlouhou tenkou drsnou trojúhelníkovitou špičkou. Na jaře nové výhony tvoří trubkovitý, 3–7 cm dlouhý útvar z pochev s velmi krátkými listy. Květenství je 20–40 mm dlouhé s jediným samčím vrcholovým kláskem, který je přisedlý, kyjovitý. Postranní samičí klásky jsou 2–3, navzájem poněkud oddálené, přisedlé, krátce válcovité nebo vejcovité. Dolní listen je plevovitý nebo listovitý, úzký, kratší než květenství. Plevy samičích květů jsou o málo kratší nebo stejně dlouhé jako mošničky, vejčité až široce vejčité, na vrcholu špičaté, vzácně s krátkou osinou, na bázi bělavé, nahoře purpurové se zeleným, bělavě lemovaným středním pruhem, někdy na okraji s úzkým suchomázdřitým lemem. Mošničky jsou široce obvejcovité, nejčastěji 3–3,5 mm dlouhé a 1,8–2,1 mm široké, bledě žlutozelené, zvláště v horní polovině řídce pokryté krátkými, bílými, šikmo vzhůru směřujícími chlupy. Zobánek je 0,2–0,4 mm dlouhý, široký, kuželovitý, na vrcholu s nevýraznými zuby nebo bezzubý.
Možné záměny: Poměrně charakteristický druh ostřice, který je na svých lokalitách v našich podmínkách obtížně zaměnitelný. Občas se vyskytuje s podobnou ostřicí vřesovištní (Carex ericetorum), od které se však velmi dobře odlišuje v několika nápadných znacích (především výrazně rozpadavé dolní pochvy, nepřezimující listy, jinak zbarvené plevy, jen řídce chlupatá mošnička).
Roste ve světlých dubových nebo borových lesích na vátých píscích a štěkopíscích, vzácně na granodioritu, na vysýchavých půdách s kyselou reakcí. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem doubrav západopanonských písčin asociace Carici fritschii-Quercetum roboris v rámci subkontinentálních lesostepních doubrav svazu Aceri tatarici-Quercion.
Evropský druh ostřice s nevelkým areálem (výskyt je uváděný ve Francii, Itálii, Rakousku, Švýcarsku, Německu, Česku, Slovensku, Maďarsku a na Balkáně). Na našem území je výskyt omezen na jižní Moravu, především do oblasti vátých písků, kde je nejčastější v lese Dúbrava mezi Bzencem a Hodonínem, dále pak roste v Bořím lese mezi Břeclaví a Valticemi a u Lanžhota. Mimo úvaly roste ještě v Krumlovském lese u Vedrovic nedaleko Moravského Krumlova. Vzhledem ke své vzácnosti patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2r), zákonem chráněná není.
Fotografováno: 1.5. 2008, Dolnomoravský úval – Bzenec, NPP Hodonínská Dúbrava
