ostřice řídkoklasá
Carex remota L. - ostřice řídkoklasá
Ostřice tvořící ploché, nápadně živě zelené až žlutozelené trsíky. Dolní pochvy jsou světle hnědé, rozpadavé na tenká vlákna. Listy jsou nápadně úzké, ploše žlábkovité, na okraji draslavě zoubkaté, na líci s hustě uspořádanými drobnými anastomózami. Květenství je přetrhované, až 15 cm dlouhé, v dolní části složené z jednotlivých vzájemně oddálených klásků, v horní části bývá 3–6 klásků shloučených. Dva spodní klásky jsou podepřené dlouhým listenem přesahující květenství. Klásky jsou drobné, přisedlé, oboupohlavné, nejspodnější klásek bývá často celý samičí. Mošničky má podlouhle kopinaté, plocho vypouklé, na hřbetě obloukovitě jemně žilkované.
Záměny: Jeden z dobře poznatelných druhů ostřic. Problematičtější může být určování za sterilního stavu, kdy může dojít k záměně s ostřicí prodlouženou, s kterou může růst na podobných stanovištích. Ta se ovšem liší širšími listy, vyššími trsíky a dolními listovými pochvami nerozpadavými a majícími růžový nádech. Pokud ovšem máme k dispozici květenství, tak je nezaměnitelná.
Roste na březích potoků, v potočních jaseninách, olšinách, na lesních prameništích a v lužních lesích roztroušeně od nížin do hor. V některých bezlesích a sušších oblastech (jižní Morava, severozápadní, jihozápadní a střední Čechy) je vzácnější. Z fytocenologického pohledu je diagnostickým druhem lesních pramenišť svazu Caricion remotae a údolních jasanovo-olšových luhů sv. Alnion incanae.
Na Prostějovsku poměrně hojný druh, především ve výše položených, vlhčích oblastech. V teplých a sušších partiích Drahanského podhůří a Hané je daleko vzácnější a na Hané i ve rozsáhlejších územích chybí.
Fotografováno: 21.9. 2007 a 4.5. 2008, Drahanská vrchovina – Horní Štěpánov; 21.6. 2010, Českomoravská vrchovina – Havlíčkobrodsko, Štoky
