ostřice rusá
Carex flava L. – ostřice rusá (o. žlutá)
Tento druh ostřice patří do skupiny označované jako Carex flava agg. – tedy okruh ostřice rusé. Řadíme sem 5 navzájem si docela podobných druhů, které se také mezi sebou kříží, takže v některých případech a na některých lokalitách není určování nikterak jednoduché. Za „normální“ situace ale každý druh má řadu znaků, které ho od ostatních velmi dobře odliší. Postupně zde představíme tyto druhy všechny.
Trsnatý druh ostřice, jejíž trsy jsou tvořeny vněpochevními výhony. Dolní pochvy jsou šedavé až bělavé, starší se třepí šedavá až hnědavá vlákna. Lodyha je 10–75 cm vysoká, v dolní části olistěná, v dolní části na průřezu téměř okrouhlá, v horní pak tupě trojúhelníkovitá, pod květenstvím mírně drná. Listy jsou ploché až ploše žlábkovité, kýlnaté, 25–70 cm dlouhé, 3–7 mm široké, světle zelené. Jazýček je trojúhelníhovitý, bělavý. Květenství je 2,5–5,3 cm dlouhé, zhloučené, řasnaté z 2–6 klásků. Samčí klásek je vrcholový, jediný, přisedlý nebo velmi krátce stopkatý. Samičích klásků je 1–5 postranních, vejcovitých, sblížených. Listen pod dolním kláskem je měkký a směřuje vodorovně nebo je ohnutý dolů, o mnoho delší než květenství. Plevy samičích květů jsou jsou vejčité až kopinaté, o polovinu kratší než mošničky, oranžově hnědé se středním zeleným pruhem a blanitým bělavým průsvitným okrajem. Mošničky jsou obvejcovité, 4–6,5 mm dlouhé a 0,9–2,2 mm široké, žlutavé až zlatavě žluté, postupně zúžené se zobánkem dlouhým 1,3–2,8 mm, který je šikmo dolů skloněný (úhel 25-70º) k tělu mošničky. Nažka vyplňuje ⅓– ½ mošničky.
Záměny: Vzhledově nejpodobnější je ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa), která se odlišuje především stopkatým samčím kláskem. Ostatní druhy této skupiny se odlišují znaky na mošničkách, zejména mají daleko kratší zobánek a nažka vyplňuje větší části mošničky (⅔ až celou). Také klásky jsou kulovitější a celkově jsou rostliny drobnější.
Mokřadní druh rostoucí na slatinných a mezotrofních rašelinných loukách, na okrajích mezotrofních rašelinišť a na prameništích. Dává přednost bazickým substrátům (často slínovce a bazický flyš). Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem pro vegetaci vápnitých slatinišť svazu Caricion davallianae, konkrétně pro asociace Valeriano dioicae-Caricetum davallianae (vápnitá slatiniště s ostřicí Davallovou), as. Carici flavae-Cratoneuretum filicini (slatinná pěnovcová prameniště) a as. Valeriano simplicifoliae-Caricetum flavae (karpatská vápnitá nepěnovcová slatiniště). Dále je také diagnostickým druhem vegetace minerálně bohatých slatinišť s kalcitolerantními rašeliníky as. Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii v rámci sv. Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis (slatiniště s kalcikolními druhy a kalcitolerantními rašeliníky) a v neposlední řadě také vegetace subalpínských pramenišť s pažitkou pobřežní a kropenáčem vytrvalým as. Swertietum perennis v rámci sv. Swertio perennis-Dichodontion palustris (vegetace nevápnitých alpínských a subalpínských pramenišť).
Na našem území roztroušeně rostoucí druh na většině území mimo nejvyšší horské oblasti. Vzácná je také v nížinách, kde většina vhodných stanovišť zanikla. Chybí i v rozsáhlejších územích především na jižní Moravě, ve středních a severozápaních Čechách. V Červeném seznamu je hodnocen jako druh vyžadující pozornost (C4a).
Na Prostějovsku vzácný druh rostoucí ve třech oblastech. Nejvíce lokalit je známo ve vrcholové části Drahanské vrchoviny mezi obcemi Horní Štěpánov, Benešov a Buková, vzácně také mezi Protivanovem a Žďárnou. Izolovaně pak roste na zbytcích slatinných luk na Kladecku v údolí Bělé a na mokřadech ve Vojenské újezdu Březina na lokalitě Buchtelka.
Fotografováno: 20.6. 2006, Bouzovská pahorkatina – Kladecko, údolí Bělé; 5.7. 2007, Drahanská plošina – Horní Štěpánov, PR Uhliska a 8.7. 2014, Slovensko – Rojkov, PR Rojkovské rašelinisko
