pampeliška drůbeží
Taraxacum fartoris Kirschner et Štěpánek – pampeliška drůbeží
Středně velké byliny dorůstající výšky nejčastěji 12–25 cm. Listy jsou téměř vzpřímené s čepelí čárkovitě obkopinatou, 8–20 cm dlouhou, obvykle peřenoklanou, někdy jen mělce peřenolaločnatou, bledě šedozelenou, s koncovým úkrojkem obvykle jazykovitě protaženým, méně často trojúhelníkovitým. Postranní úkrojky jsou 3–4 na každé straně, ± trojúhelníkovité, kolmo odstálé nebo mírně nazpět směřující, celokrajné s celokrajnými interlobii. Řapík je nekřídlatý, červenofialový. Stvoly jsou pavučinatě chlupaté, bledě hnědozelené, někdy v horní části červenofialově naběhlé. Úbor má 3–4 cm v průměru, je zlatožlutý, zákrov na bázi užší než 13 mm. Vnější zákrovní listeny jsou obvykle v počtu 15–19, ± těsně přitisklé k vnitřním, střechovitě uspořádané, kopinaté nebo vejčitě kopinaté, 6–7,5 mm dlouhé a 2,4–3,1 mm široké (vnější z nich často nápadně užší než ostatní), řídce brvité u špičky. Střední proužek je tmavě zelený až černozelený, lem nepříliš výrazný, světle zelený, proměnlivé šířky, až 1,3 mm široký, s pozvolným přechodem do tmavší úzké (užší než lem) střední části, s nevýrazným blanitým okrajem širokým 0,2–0,3 mm. Liguly okrajových květů jsou vně s šedočerveným podélným pruhem, zoubky ligul středových květů jsou žluté nebo bledě červenavé. Pyl je vyvinut, nažka je 4,2–4,7 mm dlouhá, tělo je v horní části řídce osténkaté, pozvolna zúžené ve válcovitou, 0,8–0,9 mm dlouhou, se zobánkem 8–8,5 mm dlouhým.
Poznámka: Určování bahenních pampelišek je podobně jako určování pampelišek jiných sekcí značně obtížné. Při určování je nutné posuzovat znaky na více jedincích populace a především v optimální fenologické fázi. Bohužel drtivá většina těchto druhů je dnes natolik vzácná, že se s nimi prakticky nepotkáme. Na tuto skutečnost je důležité myslet především při sběru dokladových položek. Vhodnější je v některých případech pořídit fotografie (zejména listy a zákrovy).
Roste na vlhkých loukách, zvláště v místech s průsakem pramenů, podél potoků a při březích rybníků, na půdách minerálně bohatých, alkalické reakce. Výskyt nejen tohoto druhu, ale většiny bahenních pampelišek je vázán na biotopy, které jsou dnes v krajině velmi vzácné. Jedná se zpravidla o vlhká, kosená nebo pasená, drobně disturbovaná stanoviště na minerálně bohatých, bazických substrátech.
Druh je rozšířen jen v ČR a na Slovensku. U nás je znám ostrůvkovitý výskyt v mezofytiku a oreofytiku na pomezí Čech a Moravy, nejvíce lokalit je známo z prostoru mezi Ždírcem nad Doubravou a Žďárem na Sázavou. Izolované lokality byly zaznamenány na jižní a jihovýchodní Moravě. Aktuální stav většiny populací je nejistý. Lokality ve vrcholové části Českomoravské vrchoviny představují podstatnou část areálu druhu. Zcela poprávu patří druh ke kriticky ohroženým druhům naší květeny, zákonem chráněný však není (C1t). To by měla napravit připravovaná novela vyhlášky.
Fotografováno: 14.5. 2013, Žďárské vrchy – Hluboká u Krucemburku, rybník Doubravník a Staré Ransko, PR Řeka
Za určení pampelišky z fotografií velmi děkujeme panu doc. RNDr. Janu Kirschnerovi, CSc..
