pampeliška Nordstedtova
Taraxacum nordstedtii Dahlst. - pampeliška Nordstedtova
Tato pampeliška je řazena do sekce Celtica, která zahrnuje na našem území jen několik druhů, přičemž největší diverzita této sekce je na Britských ostrovech a v Nizozemí. Obecně se dá říci, že u nás jsou druhy této sekce ponejvíce nacházeny v západní části republiky a směrem na východ ubývají. Vyskytují se především na živinami chudších loukách a pastvinách. Všechny druhy jsou obligátně apomiktické.
Jedná se o středně velkou bylinu dorůstající výšky obvykle 12–30 cm. Listy jsou často alespoň bází k podkladu přitisklé, v mládí někdy až rozprostřené, lysé. Čepel je v obrysu podlouhlá až obkopinatá, nejčastěji 10–25 cm dlouhá, až 3,5 cm široká, světle zelená, u vnějších listů častěji peřenolaločná až celistvá, jen oddáleně zubatá, u středních listů obvykle až peřenodílná. Koncový úkrojek je stlačeně trojúhelníkovitý, často na vrcholu tupý. Postranní laloky jsou kolmo odstálé nebo kupředu směřující (někdy i nazpět) v počtu 2–4 na každé straně. Jsou trojúhelníkovité, s horním okrajem esovitě prohnutým. Interlobia jsou zpravidla více jak 7 mm široká, neskvrnitá, střední žilka je svrchu zelená nebo mírně narůžovělá, obvykle bez zřetelného podélného proužkování. Stvoly jsou pod úborem pavučinatě chlupaté až olysalé, často červeně naběhlé po odkvětu. Úbor má 3–4 cm v průměru, je sytě žlutý, zákrov je při bázi 10–15 mm široký. Vnější zákrovní listeny jsou zprvu přitisklé k vnitřním, později až šikmo odstávají, střechovitě se překrývají. Jsou světle až sytě zelené, v horní části červeně lemované, někdy však zcela bez lemu. Pyl není vyvinut, kvete převážně v květnu, někdy až do začátku června.
Záměny, variabilita: Jak již bylo řečeno v jiném „pampeliškovém“ příspěvku, určování pampelišek není jednoduché. Nicméně tento taxon je poznatelný poměrně dobře, podle typicky tvarovaných listů a lehce odstávajících, často červeně lemovaných zákrovů, absencí pylu a výskytu na oligotrofních stanovištích. Na našem území jde o sice plastický, ale nepříliš variabilní druh.
Druh vlhkých až střídavě vlhkých, převážně krátkostébelných kosených luk, travnatých a vlhkých lesních cest, pastvin, v území častějšího výskytu i pasek a příkopů cest. Roste na čerstvých až vlhkých, živinami a bázemi chudších půdách kyselé až neutrální reakce. Nejvíce se uplatňuje ve vegetaci střídavě vlhkých bezkolencových luk svazu Molinion caeruleae, podhorských a horských smilkových trávníků sv. Violion caninae, vlhkých pcháčových luk sv. Cathion palustris, vzácněji také rašelinných luk sv. Caricion canescenti-nigrae. Pro žádnou vegetační jednotku však není diagnostickým druhem.
Roztroušený až vzácný druh mezofytika především západní poloviny Čech, kde je nejčastější v širším Podbrdsku a na Křivoklátsku. Častější je také na Českomoravské vrchovině a v oreofytiku Žďárských a Jihlavských vrchů. Na Moravě je častější v jihozápadní polovině, přičemž střední a jižní Moravou prochází východní hranice areálu druhu. V Červeném seznamu je druh hodnocen jako druh vyžadující pozornost (C4a).
Prostějovsko leží na východní hranici areálu druhu. Její výskyt je zde omezen především na vrcholovou část Drahanské vrchoviny, kde je udávaná z několika lokalit (Horní Štěpánov, Kořenec, Suchý, Žďárná). Výskyt druhu se nám v posledních letech na žádné lokalitě ověřit nepodařilo.
Fotografováno: 28. 5. 2008, Jihlavské vrchy – Malý Pařezitý rybník a 9. 5. 2014, Českomoravská vrchovina – Netín, pod rybníkem Vrkoč a Žďárské vrchy – Žďár nad Sázavou, Plíčky nedaleko Staviště
