podbílek šupinatý
Lathraea squamaria L. subsp. squamaria – podbílek šupinatý pravý
Rod Lathraea L. – podbílek je pravděpodobně monotypní, protože další 3–4 druhy dříve k podbílku přiřazované jsou dnes řazeny do rodu Clandestina Hill..
Vytrvalá parazitická bylina bez chlorofylu, až s několika desítkami nadzemních květonosných lodyh krátkého trvání vyrůstající z jednoho jedince. Vegetativní části rostliny jsou pak trvale pod zemí. Podzemní oddenek (stonek) je bohatě větvený se šupinovitými listy, bělavý, s postranními větvemi v několika patrech nad sebou na hlavním vertikálním stonku, většinou protistojnými, vystoupavými. Z distální části oddenku vyrůstají tenká, bohatě větvená haustoria obalující kořeny hostitele a pronikající do nich. Nadzemní květonosná část rostliny je 10–20 cm vysoká, plná, růžová až nafialovělá, v mládí nicí, později vzpřímená, nesoucí květenství. Šupinovité listy na podzemním oddenku jsou značně zdužnatělé, hustě nahloučené, okrouhle ledvinité, poloobjímavé, okrově bělavé. Šupinovité listy na nadzemní části stonku jsou řídké, nedužnaté, široce vejčité, lysé, bělavé až růžové s nafialovělými žilkami. Květenství je hustý, jednostranný hrozen s 20–35 květy v úžlabí křížmostojných listenů. Květní stopky jsou 4–12 mm dlouhé, s roztroušenými žláznatými vláskovitými chlupy. Kalich je zvonkovitý, 4četný, roztroušeně krátce žláznatě chlupatý, světle fialový. Koruna je dvoupyská, 14–17 mm dlouhá, s horním pyskem celokrajným, fialovým, s dolním pyskem mělce trojlaločným, bělavým, tyčinky jsou 4. Někdy jsou na bázi květenství (často pod zemí) vytvořeny kleistogamické květy s kratší korunou. Kvete od dubna do května, plodem je tobolka s šedohnědými semeny.
Záměny, variabilita, zajímavost: Nezaměnitelný druh. Variabilní je ve zbarvení celé rostliny a v hustotě odění. Z horských oblastí Alp a Karpat je uváděná subsp. tatrica (větší květy, později kvetoucí, parazitující pouze na smrcích). Její výskyt u nás není zatím dostatečně prozkoumaný. Černání odumřelých částí rostliny (včetně herbářových dokladů) způsobuje především iridoidní glykosid aukubin.
Roste ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, zvláště pak v lužních a roklinových. Parazituje na kořenech mnoha druhů listnáčů, nejčastěji na olších, dále např. na lísce, topolu a vrbě, z jehličnanů pak na smrku. Vyžaduje vlhké, jílovité až hlinité, humózní půdy bohaté na živiny. Z pohledu fytocenologického je jeho výskyt situován nejčastěji do lužních lesů svazu Alnion incanae a navazujících vlhkomilných jednotek. Častý je také v suťových lesích sv. Tilio platyphylli-Acerion. Pro žádnou vegetační jednotku není diagnostickým druhem.
Roztroušený druh na většině území od nížin do hor, s větší frekvencí lokalit na Moravě, v severovýchodních Čechách a v některých oblastech středních Čech. V některých oblastech data o výskytu chybí, což může být způsobeno nedostatečným průzkumem v jarním období než skutečnou absencí. Později již druh není v terénu nalezitelný.
Na Prostějovsku jistě roztroušený druh, i když konkrétních údajů není mnoho. Větší absence výskytu budou v prostoru kulturní krajiny Hané.
Fotografováno: 6. 4. 2014, Bouzovská pahorkatina – Ludmírov, PR Průchodnice
