pryšec hranatý
Euphorbia angulata Jacq. – pryšec hranatý
[syn.:Tithymalus angulatus (Jacq.) Rafin.]
Vytrvalá bylina s plazivým, občas kulovitě až krátce válcovitě zaškrcovaným oddenkem. Lodyha je přímá až vystoupavá, zpravidla 30–40 cm vysoká, nevětvená, lysá, podélně rýhovaná s ostrými až slabě křídlatými hranami. Čepel je vejčitá, podlouhle vejčitá až obvejčitá, 1,2–2 cm dlouhá a 1,2–1,7 cm široká, na okrajích často již od báze jemně pilovitá, na vrcholu tupě špičatá až tupá, na bázi přisedlá nebo zúžená ve velmi krátký řapík, lysá nebo vzácně roztroušeně chlupatá, ± tuhá. Podpůrné listeny lichookolíku jsou jsou široce eliptické až vejčité, na vrcholu špičaté, kratší nebo nanejvýš stejně dlouhé jako větve lichookolíku. Cyathia jsou zpravidla v koncových lichookolících s 3–5 větvemi, nanejvýš jednou dále rozvětvenými. Zákrovní listece vidlanů jsou široce srdčité až trojúhelníkovitě vejčité, špičaté, navzájem nesrostlé. Žlázky jsou příčně oválné, zelenavé až žlutavé, později oranžové. Tobolky jsou lysé, kulovité s roztroušenými červenavými, polokulovitými bradavkami.
Možné záměny: Celkem charakteristický druh. Asi nejpodobnější je pryšec sladký (Euphorbia dulcis), který se ale odlišuje oblou a alespoň v horní polovině roztroušeně chlupatou lodyhou a podpůrnými listeny zdéli okolíku. Dále má zákrovní listence vidlanů zřetelně delší než širší a tobolky jsou alespoň v mládí roztroušeně chlupaté bělavými dlouhými chlupy.
Roste ve světlých listnatých lesích, v křovinách a lesních lemech. S oblibou roste na svěžích bazických až slabě kyselých, humózních, kamenitých, hlinitých až hlinitopísčitých půdách. Pro žádnou vegetační jednotku není diagnostickým druhem. Nejčastěji se s ním setkáme v bazifilních teplomilných doubravách svazu Quercion pubescenti-petraeae, v dubohabrových hájích sv. Carpinion betuli a v některých vegetačních jednotkách křovin třídy Rhamno-Prunetea.
Druh je rozšířen ve dvou oblastech, od Španělska po střední Francii a od Švýcarska po jihozápadní Ukrajinu. Na našem území dosti vzácný druh rostoucí vzácně v mezofytiku středních Čech a v prostoru jihozápadní a střední Moravy, nejčastěji na hranici termofytika a mezofytika. Populace jsou často málo početné a zčásti může také unikat pozornosti, protože není ničím extra nápadný. Zákonem chráněný, silně ohrožený druh naší květeny (C2r, §2).
Také na Prostějovsku velmi vzácný druh. Známo je několik populací ve Vojenském újezdu Březina. Mimo tuto oblast pak roste už jen v PP Kopaniny u Ondratic, kde má však velmi početnou populaci čítající stovky jedinců.
Fotografováno: 6.6. 2013, Drahanské podhůří – Ondratice, PP Kopaniny