řebříček štětinolistý
Achillea setacea Waldst. et Kit. – řebříček štětinolistý
Vytrvalé, vlnaté, po rozemnutí nápadně vonné byliny s plazivým, 1–6 cm dlouhým oddenkem. Lodyha je přímá nebo krátce vystoupavá, obvykle jednoduchá, nejčastěji 12–50 cm vysoká, oblá, za sucha nevýrazně žebernatá, nažloutle zelená, často červeně naběhlá. Přízemní listy jsou krátce řapíkaté, v obrysu úzce obkopinaté, podlouhlé nebo úzce podlouhlé, 3–13 cm dlouhé a 2,9–6,5 mm široké, 3x peřenosečné, s nápadně trojrozměrně uspořádanými, nanejvýš 0,3 mm širokými úkrojky. Dolní lodyžní listy jsou kráce řapíkaté nebo přisedlé, většinou s klínovitou bází, 3–11,5 cm dlouhé a 3–6 cm široké. Střední a horní lodyžní listy jsou přisedlé, v obrysu úzce kopinaté, nápadně ouškaté, v paždí často se zkrácenými sterilními větvemi. Listové úkrojky 1. řádu jsou v obrysu široce vejčité nebo trojúhelníkovité, 1–5 mm dlouhé a 1–4 mm široké, poblíž vrcholu s chrupavčitým lemem, hrotité. Úbory mají podobu hustých květenství. Zákrov je úzce vejcovitý nebo válcovitý, za květu 2,9–4,1 mm dlouhý a 1,5–2,7 mm široký. Zákrovní listeny jsou vejčité nebo úzce vejčité, bledě zelené nebo žlutozelené, chlupaté, za plodu někdy olysávající. Okrajové jazykovité květy s korunní trubkou jsou 1–1,9x delší než ligula, která je bílá, někdy v suchém stavu smětanově bílá. Kvete od května do července, plodem je klínovitá nažka.
Taxonomická poznámka, záměny: Druh patří do komplexu druhů okolo řebříčku obecného (Achillea millefolium agg.), z nichž zejména některé působí při určování značné obtíže. Nejen díky morfologické plasticitě, ale zejména díky častému křížení. Tento diploidní taxon se určuje ještě poměrně dobře. Lodyhu, listy a zákrovní listeny má chlupaté až vlnaté a velmi nápadné jsou v čerstém stavu trojrozměrně uspořádané až téměř válcovité listy. Ze všech suchomilných řebříčků rozkvétá nejdříve (od poloviny května). Záměna je nejpravděpodobnější s řebříčkem panonským (Achillea pannonica), který má listy uspořádané do roviny, kvete až o 14 dní později a má širší koncové úkrojky posledního řádu.
Roste na skalních a drnových stepích, subkontinentálních vřesovištích a písčinách. Téměř se vyhýbá vápnitému podloží, nejčastěji ho najdeme na čediči, žule, rule či různých sedimentárních horninách (slepence, pískovce). Vyžaduje mělké, propustné, v létě suché, živinami chudé až středně bohaté půdy. Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem vegetace silikátových pahorků se smilem písečným asociace Helichryso arenariae-Festucetum pallentis v rámci svazu Alysso-Festucion pallentis (hercynská skalní vegetace s kostřavou sivou). V rámci sv. Festucion valesiacae (úzkolisté suché trávníky) je diagnostickým druhem vegetace stepních pastvin as. Festuco valesiacae-Stipetum capillatae a vegetace narušovaných panonských sprašových stepí as. Astragalo excapi-Crambetum tatariae.
Na našem území se vyskytuje ve dvou oddělených arelách s těžištěm výskytu v termofytiku a navazujícím teplém mezofytiku. První zahrnuje severozápadní a střední Čechy, kde je velký počet lokalit soustředěn ve středním Poohří, Lounském a Labském středohoří a dále v téměř souvislém pásu podél Labe a Vltavy mezi Roudnicí nad Labem a jižním okrajem Prahy. Ojedinělé izolované lokality jsou známy i jinde. Druhá arela zaujímá jižní a jihozápadní Moravu, kde zejména v předhůří Českomoravské vrchoviny se nachází řada lokalit. Další skupiny lokalit existují na Čejčsku, Hodonínsku a východně od Brna. Nejseverněji je znám z okolí Viničných Šumic. Jako vzácnější druh je v Červeném seznamu hodnocen jako ohrožený (NT, C3).
Na Prostějovsku na rozdíl od podobného řebříčku panonského neroste.
Fotografováno: 8. 6. 2015, Znojemsko-brněnská pahorkatina – Rokytná, NPR Krumlovsko-rokytenské slepence
