rozrazil klasnatý
Veronica spicata L. subsp. spicata – rozrazil klasnatý pravý
[syn. Pseudolysimachion spicatum (L.) Opiz subsp. spicatum]
Vytrvalá bylina se stěsnaně vícehlavým oddenkem s květonosnými lodyhami a přízemními růžicemi listů. Lodyha je zpravidla 10–50 cm vysoká, jednoduchá nebo v horní části větvená, vždy už od báze hustě chlupatá, oděná rovnovážně odstálými chlupy, žláznaté chlupy jsou obvykle hojně roztroušené na celé lodyze (někdy jen vzácně nebo téměř chybějí). Listy jsou často našedle zelené, nelesklé, v dolní a střední části lodyhy vstřícné, v horní často střídavé, přízemní zřetelně řapíkaté, horní přisedlé. Čepel je úzce podloukle kopinatá, obvykle špičatá, asi 2–6 cm dlouhá a 0,3–2 cm široká, mělce tupě zubatá, vroubkovaná, u horních listů až celokrajná. Všechny listy jsou roztroušeně až hustě chlupaté ± rovnými, často i žláznatými chlupy. Květní hrozny jsou zpravidla u báze krátce přetrhované, výše však husté, klasovitě stažené, na konci obvykle zašpičatělé. Květy jsou kratičce stopkaté až téměř přisedlé, nevonné. Kalich je členěný téměř až k bázi. Koruna je nezřetelně dvoupyská, nejčastěji tmavě, vzácněji světle fialově modrá. Kvete od června do září, plodem je tobolka oděná na ploše krátkými žláznatými a delšími nežláznatými chlupy.
Možné záměny: Na našem území bylo pět podobných druhů rozrazilů řazeno do rodu Pseudolysimachion, který se v několika anatomických a morfologických znacích liší od rodu Veronica. V poslední době je ale opět preferováno širší pojetí rodu Veronica.
Asi nejpodobnějším druhem je rozrazil vstavačovitý (Veronica orchidea), který se odlišuje především lysou nebo olysalou lodyhou v dolní části, uprostřed jen s nežláznatými, špičkou nahoru obloukovitě zakřivenými chlupy a slabě vonnými květy. Podobný, východoevropský rozrazil šedivý (Veronica incana), který bývá občas pěstován, se odlišuje bíle plstnatou lodyhou i listy.
Tento světlomilný druh roste na výslunných stepních, často kamenitých až skalnatých svazích, na křovinatých stráních nebo v lemech teplomilných doubrav a borů. Vyskytuje se jak bazických, tak kyselých podkladech, často na mělkých skeletovitých, ale i hlubších, písčitých až hlinitých, obvykle suchých až silně vysýchavých půdách.
Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem vegetace silikátových pahorků se smilem písečným asociace Helichryso arenariae-Festucetum pallentis v rámci svazu Alysso-Festucion pallentis (hercynská skalní vegetace s kostřavou sivou), dále vegetace západopanonské skalní stepi na vápenci as. Poo badensis-Festucetum pallentis v rámci sv. Bromo pannonici-Festucion pallentis (panonská skalní vegetace s kostřavou sivou) a Prostějovska se týkající vegetace acidofilních suchých trávníků teplých oblastí as. Potentillo heptaphyllae-Festucetum rupicolae v rámci sv. Koelerio-Phleion phleoidis (acidofilní suché trávníky).
Těžiště rozšíření má v termofytiku, s přesahem do teplejších částí mezofytika. V Čechách je nejčastější v Českém středohoří a odtud v širokém pruhu až po teplá území v širším okolí Prahy až po dolní Pojizeří. Vzácně ho lze potkat i ve východních Čechách. V Panonském termofytiku je nejhojnější v pruhu navazujícím na Český masív, zde s častými přesahy do mezofytika. Poměrně hojný je ještě ve střední, roztroušený pak ve východní části. Lokálně druh ustoupil a v Červeném seznamu je zařazen mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost (C4a).
Na Prostějovsku typický druh suchých acidofilních trávníků Plumlovska a Kosířska, včetně pahorkatiny lemující jihovýchodní okraj Drahanské vrchoviny, kde je docela hojný. Do vyšších poloh D. vrchoviny však nevystupuje.
Fotografováno: Drahanské podhůří, 11.7. 2009 – Ohrozim, PP Za hrnčířkou a 12.8. 2012, Ohrozim, EVL Ohrozim – Horka
