rozrazil lesklý
Veronica polita Fr. – rozrazil lesklý
Jednoletá chlupatá bylina s tenkým hlavním kořenem pronikajícím hluboko do půdy a s bohatě větvenými kořeny postranními. Lodyha je od báze větvená ve větší počet poléhavých, často růžicovitě rozprostřených, až na konci vystoupavých, 10–30 cm dlouhých větví. Ty jsou oblé, roztroušeně až hustě chlupaté. Listy na bázi větví jsou vstřícné, jinak střídavé, krátce řapíkaté, chlupaté, s čepelí vejčitou až tupě trojúhelníkovitou, po okraji mírně, ale zřetelně podvinutou, hrubě pilovitou až chobotnatou, na líci tmavozelenou, na rubu světleji zelenou. Hrozen je obvykle jednostranný, chudokvětý. Květní stopky jsou zpravidla 0,4–1,2 x delší než listeny, za plodu nicí, neprodlužující se, dosti hustě chlupaté krátkými obloukovitě kupředu přitisklými chlupy. Kalich je zdéli koruny, cípy jsou úzce vejčité až vejčité, 3,5–4 mm dlouhé, obvykle nepřevyšující tobolku. Koruna má 5–7 mm v průměru, je světle modrá s tmavším žilkováním, čnělka je za plodu rovná, 1–1,5 mm dlouhá, zřetelně převyšující zářez tobolky. Tobolky jsou v obrysu okrouhlé až ledvinité, 3–5 mm dlouhé a 4–6 mm široké, nafouklé, na vrcholu se srdčitým zářezem, na ploše bez výrazné žilnatiny, pokryté 2 typy odstálých chlupů: hustými krátkými krycími chlupy a vtroušenými, podstatně delšími žláznatými chlupy.
Možné záměny: Druh vesměs dobře poznatelný, ale pravděpodobně dosti přehlížený. Záměna může hrozit zejména s běžným rozrazilem perským (Veronica persica), který má ale větší a jinak zubaté listy, nápadně dlouhé plodní stopky, větší květy, dlouhé kališní cípy a tobolky má výrazně síťnatě žilkované. Snad nejpodobnější je vysoce vzácnému rozrazilu matnému (Veronica opaca), který se odlišuje kopinatými, tupými a nepřekrývajícími se kališními cípy, které jsou na bázi výrazně dlouze vlnatě chlupaté. Důležité jsou také znaky na tobolce, která je za zralosti nápadně síťnatě žilkovaná a čnělka je krátká, nepřevyšující zářez tobolky. Poněkud podobný je také vzácnější rozrazil polní (Veronica agrestis), který má jiný charakter zubatosti listů a zcela odlišné odění tobolek (pouze roztroušené dlouhé žláznaté chlupy).
Archeofyt osídlující synantropní stanoviště. Je častý jako plevel polí a zahrad, zejména víceletých pícnin nebo okopanin, dále ho najdeme na úhorech, rumištích, podél cest, často na čerstvě obnažených půdách. Ze zapojenějších porostů ustupuje. Vyžaduje těžší, hlinité až hlinitojílovité půdy s vyšším obsahem živin, zejména vápníku. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem několika asociací teplomilné plevelové vegetace svazu Caucalidion, konkrétně asociace Lathyro tuberosi-Adonidetum aestivalis (bazifilní plevelová vegetace obilných polí s hlaváčkem letním), Euphorbio exiguae-Melandrietum noctiflori (bazifilní plevelová vegetace obilných polí se silenkou noční), Stachyo annuae-Setarietum pumilae (bazifilní plevelová vegetace obilných polí s čistcem ročním) a Veronicetum hederifolio-triphylli (jarní efemérní vegetace polních plevelů na bazických půdách.
Roste poměrně hojně v nížinách a pahorkatinách především na úživnějších podkladech, roztroušeně pak vystupuje až do středních poloh teplejšího mezofytika. Jeho přesné rozšíření není dobře známé, protože je jen málo dokladován v herbářích a není příliš frekventovaný ani ve floristických pracích.
Na Prostějovsku druh dobře vymezující teplé oblasti regionu na vápenci nebo na spraši, poměrně hojně roste na Hané a v teplém Drahanském podhůří. Konkrétních údajů není mnoho, ale v těchto územích patří společně s rozrazilem perským k nejhojnějším druhům plevelných rozrazilů.
Fotografováno: 28.9. 2012, Drahanské podhůří – Služín, pole u PP Brus a Zdětín, pole u PP Na hůrkách
