růže Sherardova
Rosa sherardii Davies – růže Sherardova
Prutnatý nebo rozkladitý keř, s podzemními výběžky (tvořící polykormony) až 2 m vysoké, s obloukovitými větvemi. Větve jsou řídce ostnité štíhlými ostny, z obou stran stlačenými, přímými nebo sehnutými. Listy jsou s 2–3 jařmy, zpravidla sivě zelené, po obou stranách hustě chlupaté, na spodní straně až plstnaté, na spodní straně (někdy i na svrchní) přisedle žláznaté. Žlázky jsou vonné a voní po terpentýnu. Čepel lístků je eliptická až podlouhlá nebo vejčitá, většinou až dlouze zašpičatělá, ale někdy i tupě špičatá, na okraji 2x zubatá. Zoubky jsou ostré, otevřené, šikmo do stran směřující, hustě žláznaté. Květy jsou v chudokvětých květenstvích. Vnější kališní lístky jsou jednoduše zpeřené, po stranách a na hřbetu žláznaté, po odkvětu vzhůru vztyčené, vzácně až nepravidelně rozestálé. Korunní lístky jsou růžové až sytě růžové, čnělky hustě vlnatě chlupaté, v nízké přitisklé hlavičce. Plodní stopky jsou nepravidelně dlouhé, u terminálních plodů kratší než šípek, téměř vždy stopkatě žláznaté, někdy i chlupaté. Šípky jsou kulovité až vejcovité, poměrně velké, téměř vždy žláznaté a s ostenci, vytrvávají dlouho tvrdé. Nažky jsou bledavě žlutavé.
Variabilita, možné záměny: Velmi mnohotvárný taxon, zvláště v postavení kališních lístků, ve tvaru a postavení ostnů a v odění a délce plodních stopek. Uvažuje se o tom, že tato růže představuje možný vývojový stupeň mezi růží měkkou (Rosa villosa) a růží plstnatou (Rosa tomentosa). Růže měkká není na našem území původní, ale často se pěstuje. Odlišuje se stejně velkými ostny, hustě stříbřitě chlupatými listy a ne tak ostře zubatými lístky a velmi brzo měknoucími šípky. Asi nejpodobnější naší růží je potom růže plstnatá, která se odlišuje nazpět přitisklými kališními lístky, které dříve opadávají, silnými, srpovitě až hákovitě zahnutými ostny a o něco méně chlupatou hlavičkou čnělky. Velmi podobné odění šípků a plodních stopek má také růže vinná (Rosa rubiginosa), která má ovšem nápadně žláznaté lístky (zejména narubu) a žlázky jsou stopkaté, vonící po jablíčkách.
V terénu nás tento druh v době plodu upoutá vytrvalými (trčícími) kališními lístky a žláznatými a osténkatými šípky a jejich stopkami. Při bližším pohledu zjistíme, že listy jsou hustě chlupaté. Přisedlé žlázky nejsou zpravidla viditelné pouhým okem a je nutné se na rub lístků podívat pod binokulární lupou nebo dostatečně zvětšující botanickou lupou.
Vyskytuje se v lesních pláštích, na zarostlých mezích, v houštinách podél vodotečí, na skalnatých stráních na různých geologických substrátech. Uváděný častější výskyt na substrátech bazických nemůžeme z našich nálezů potvrdit.
Druh rostoucí v severozápadní a střední Evropě je na našem území rozšířen roztroušeně na většině území od nížin do podhůří. Nicméně recentních údajů je velmi málo. Druh je zřejmě částečně přehlížen, ale zcela jistě nepatří k nijak častým druhům. Často se jedná o jediný keř ve společnosti jiných druhů růží, nejčastěji růže šípkové (Rosa canina). V Červeném seznamu je druh hodnocen jako ohrožený (C3).
Na Prostějovsku se jedná o druh, o němž máme jen málo informací. V literatuře je uváděn výskyt z Vojenského újezdu Březina (Řepka 2001), který ale nebyl v posledních letech ověřen. Nedaleko botanicky významné lokality Buchtelka byl však nalezen keř pravděpodobně růže plstnaté. Petr Albrecht ji uvádí od Kořence a z Kladecka. Obecně je růžím na Prostějovsku nutno věnovat více pozornosti, i když možná až 90% všech růží jsou růže šípkové (převažuje zejména v níže položených oblastech) a růže podhorské (Rosa dumalis), která je lokálně také hojná.
Fotografováno: 14.8. a 4.9. 2012, Českomoravská vrchovina – Žďársko, Radenice
