sleziník hadcový
Asplenium cuneifolium Viv. - sleziník hadcový
Vytrvalá kapradina se silným, rozvětveným, bohatě kořenujícím oddenkem, který je hustě porostlý plevinami. Pleviny jsou černohnědé, celokrajné, podlouhle kopinaté, 5–8 mm dlouhé. Listy jsou hustě trsnaté (tvoří poměrně charakteristické trsy), nepřezimující, obvykle 15–20 cm dlouhé a 3–6 cm široké. Čepel je v obrysu trojúhelníkovitá, nelesklá, se zeleným vřetenem, 2–4x zpeřená. Lístky jsou střídavé, v obrysu vejčité, dolní krátce řapíčkaté, horní přisedlé. Úkrojky posledního řádu jsou klínovité až klínovitě vejčité, nejširší v horní polovině, 4–7 mm dlouhé a 3–4 mm široké, v dolní části vroubkované, v horní celokrajné. Všechny úkrojky jsou osinkatě zubaté. Řapík je asi tak dlouhý jako čepel, hnědočerný, lesklý. Výtrusnicové kupky jsou po 2–4 na rubu lístku kryté celokrajnou ostěrou.
Možné záměny: Podobně vypadající je z našich sleziníků jen sleziník netíkovitý (Asplenium adianthum-nigrum), který se odlišuje lesklými, přezimujícími listy a jiným tvarem listového úkrojku posledního řádu (vejčitý až široce vejčitý). Roste také na jiném podloží (čedič, křemenec, vápenec).
Sleziník hadcový je obligátní serpentinofyt, tedy rostlina rostoucí výhradně na hadcovém podloží (hadec – serpentinit je ultrabazická metamorfovaná, šedozeleně zbarvená hornina). Osidluje zejména štěrbiny hadcových skal nebo rozvolněná místa v okolí vystupujícího hadcového podloží (skalky, balvany). Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem dvou vegetačních jednotek v rámci svazu Asplenion cuneifolii (štěrbinová vegetace hadcových skal). Jde o vegetaci hadcových skal se sleziníkem nepravým a hadcovým asociace Asplenietum cuneifolii a vegetace hadcových skal s podmrvkou hadcovou as. Notholaeno maranthae-Sempervivetum hirti.
Druh má jen malý areál zahrnující jižní a střední Evropu. Na našem území jeho výskyt kopíruje výskyty hadce. Více lokalit je známo ze Slavkovského lesa, z Křemžských hadců v jižních Čechách a pak na Českomoravské vrchovině (Polná, Rožná, Věžná, Horní Bory, Dolní Libochová) a jejím podhůří (Mohelno, Biskoupky, Hrubšice, Ivančice). Izolované lokality najdeme např. na Mnichovských hadcích v západních Čechách, v Povltaví u Dolních Kralovic nebo u Raškova a Rudy nad Moravou na Šumpersku. V oreofytiku roste jen ve Žďárských vrších v masivu Ranska. Patří k zákonem chráněným, silně ohroženým druhům naší květeny (C2r, §2).
Na Prostějovsku, potažmo na celé střední Moravě hadce chybí a tento druh zde neroste.
Fotografováno: 22.6. 2006, Hanušovická vrchovina – Raškov, PR Na hadci a 9.8. 2012, Českomoravská vrchovina – Žďársko, Horní Bory
