Jdi na obsah Jdi na menu
 


suchopýr štíhlý

9. 1. 2019

Eriophorum gracile W. D. J. Koch – suchopýr štíhlý

-eriophorum_gracile-porostm.jpg

Menší štíhlá rostlina s plazivým oddenkem. Lodyha je přímá, tenká, 10–50 cm vysoká, trojhranná, jen v dolní polovině olistěná. Listy jsou úzce štětinovité, 1–2 mm široké, slabě žlábkovité, téměř celé trojhranné s krátkým jazýčkem. Květenství je tvořeno obvykle 3–5 klásky, které jsou asi 1 cm dlouhé, nicí. Stopky klásků jsou trojhranné, až 1 cm dlouhé, jemně drsné. Hnědé listeny jsou 1–2, kratší než klásek. Plevy jsou žlutavě nebo zeleně hnědé, vejčité, bez průsvitného lemu. Okvětí se prodlužuje v chomáč asi 2 cm dlouhých bílých chlupů.

-eriophorum_gracile-cely.jpg -eriophorum_gracile.jpg

Možné záměny, poznámka: Záměna hrozí nejvíce s dvěma druhy, suchopýrem úzkolistým a širolistým (Eriophorum angustifolium a E. latifolium). S. úzkolistý se snadno odliší oblou lodyhou a hladkými stopkami klásků. S. širolistý má sice stopky klásků také drsné, ale je trsnatý s listy širokými 3–8 mm, nejvyšší lodyžní list nemá jazýček a plevy má jednožilné, prosvítavě lemované. Odhalit přítomnost tohoto druhu na lokalitě není vůbec jednoduché. Nepůsobí zdaleka nijak nápadně a v případě sterilních rostlin je to až téměř nemožné.

Druh mezotrofních přechodových rašelinišť, pramenišť a slatinišť. Vyžaduje mokré, občas mírně zaplavované, rašelinné půdy. Je velmi citlivý na změnu vodního režimu. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace oligotrofních stojatých vod s ostřicí plstnatoplodou asociace Peucedano palustris-Caricetum lasiocarpae v rámci svazu Magno-Caricion elatae (vegetace vysokých ostřic v litorálu oligotrofních a mezotrofních vod). Dále se vyskytuje ve vegetaci slatinišť sv. Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis.

-eriophorum_gracile1.jpg -eriophorum_gracile2.jpg

Dříve vzácný, lokálně až roztroušený druh, dnes nesmírně vzácný, po roce 2000 ověřený jen na nemnoha lokalitách, jejichž počet se pohybuje kolem deseti. Najdeme ho na Šumavě v okolí Srní a Zhůře, na Třeboňsku v okolí Veselí nad Lužnicí, izolovaně na Táborsku u Ratibořic, na Českomoravské vrchovině v PR Na Oklice u Milíčova a v PR Vílanecké rašeliště u Jihlavy, nepravidelně bývá pozorován také ve Žďárských vrších v PP Zlámanec. Roste také na Českolipsku (Břehyně) a na rašeliništi u rybníka Vidlák na Semilsku. Doposud pravděpodobný je také jeho výskyt v PR Vidnavské mokřiny na Jesenicku. Poprávu náleží k zákonem chráněným, kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1t, §1).

-eriophorum_gracile-detail.jpg -eriophorum_gracile-detail1.jpg

Fotografováno: 18. 7. 2013 a 23. 7. 2015, Českomoravská vrchovina – Milíčov, PR a EVL Na Oklice; 27. 6. 2017, Českomoravská vrchovina – Vílanec, PR Vílanecké rašeliniště

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář