ČSOP ZO Hořepník

Euphrasia stricta J. P. Wolff ex J. F. Lehm. - světlík tuhý

Jednoletý, zpravidla 5–30 cm vysoký druh s přímou, vesměs větvenou, narudlou, kadeřavě chlupatou lodyhou. Dlouhé větve odstávají v ostrém úhlu. Dolní lodyžní listy jsou vstřícné, obvejčité, s 1–2 páry zubů, střední a horní lodyžní listy pak vejčité, asi 2x delší než široké, s 3–5 páry zubů. Ty jsou úzce trojúhelníkovité, často osinkaté, namířené k vrcholu listu. Listeny jsou podobné horním lodyžním listům, jsou však širší, vejčité, špičaté s nápadně dlouhými a pokroucenými osinkami. Květenství je zpočátku husté a krátké, postupně ale řídne a prodlužuje se. Květy jsou skoro přisedlé, bělavé až bledě lilákové, řidčeji i zbarvené do fialova. Kalich je lysý nebo s ojedinělými kratičkými štětinkami. Kvete od července do září, plodem je obvejčitá tobolka.

Poznámka: Určování světlíků není vždy jednoduché vzhledem k značné proměnlivosti znaků a existenci řady přechodů. V prostoru jižní Moravy se vyskytuje velmi podobný taxon, který je uváděn buď jako samostatný druh (Euphrasia tatarica) nebo v poslední době jen jako poddruh subsp. tatarica, který se liší menším počtem větví na lodyze a především přítomností chlupů na listech, listenech a kalichách.

Zejména v oblasti Českého masivu se vyskytují populace přechodné svými znaky k druhu Euphrasia nemorosa, které jsou uváděny pod jménem Euphrasia xhaussknechtii. V některých oblastech se rostliny s přechodnými znaky vyskytují poměrně často (např. Českomoravská vrchovina) a je nutno s tím při určování počítat.

Roste na suchých loukách, mezích, na vřesovištích a okrajích cest roztroušeně po celém území od nížin do podhůří. Spolu se světlíkem lékařským je naším nejhojnějším světlíkem, i když oba druhy velmi výrazně ustoupily. Po stránce fytocenologické se nejčastěji uplatňuje ve společenstvech svazů Genistion a Violion caninae.

Na Prostějovsku všechny světlíky výrazně ustoupily. Světlík tuhý je v současné době spíše vzácný, nejčastěji roste v Drahanském podhůří (např. v PP Za hrnčířkou, VÚ Březina). Ve vyšších polohách Drahanské vrchoviny je velmi vzácný, v poslední době potvrzený jen v Jednově. Historicky byl ale i v tomto prostoru až roztroušený (okraje rašelinišť, vřesoviště).

Fotografováno: 18.8. 2011, Českomoravská vrchovina – Bystřice nad Pernštejnem, Velké Janovice a 14.8. 2012, Žďár nad Sázavou, Bory