třezalka chlupatá
Hypericum hirsutum L. – třezalka chlupatá
Statná, vytrvalá bylina s chlupatou a oblou lodyhou vysokou 40–100 cm. Chlupy jsou jednoduché, jednořadé, rezavě až špinavě bílé. Bohatě rozvětvený kořenový systém vytváří obloukovitě vystoupavé výběžky. Listy jsou přisedlé nebo krátce řapíkaté, vejčitě kopinaté, eliptické nebo podlouhlé, nejčastěji 35–45 mm dlouhé a 13–20 mm široké, tupé, s drobnými tečkovitými siličnými nádržkami, bez černých žlázek. Květenství je kuželovité, bohaté, s hustě směstnanými vidlany. Květy dosahují asi 10–14 mm v průměru. Listeny i kališní lístky jsou kopinaté, žláznatě zubaté kyjovitými žlázkami. Korunní lístky jsou 8–11 mm dlouhé, ve špičce žláznaté, světle zlatožluté. Kvete od června do srpna, plodem je tobolka s podélnými, málo zřetelnými žebry.
Záměny, variabilita: Dobře poznatelný druh, který se od ostatních druhů třezalek jednoznačně odliší chlupatou lodyhou. V případě olysalých jedinců je možné použít další znaky: čnělky 2–3 x delší jak semeník, hnědočervená, hustě drobně bradavčitá semena (ostatní druhy mají kratší čnělky a a semena hnědá až černá, mělce drobně důlkatá). Druh je poměrně málo variabilní, bylo popsáno jen několik málo variet.
Druh mýtin, křovinatých strání, okrajů lesních cest, světlých listnatých lesů a lesních lemů. S oblibou roste na čerstvých, živinami bohatých půdách. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace panonských sprašových doubrav asociace Quercetum pubescenti-roboris v rámci svazu Aceri tatarici-Quercion (subkontinentální lesostepní doubravy). Dále se častěji uplatňuje ve vegetaci svazů Carpinion betuli, Fagion sylvaticeae a Trifolion medii.
Vyskytuje se na většině území ČR od nížin do podhůří, spíše ojediněle až do horského stupně. Nejčastější je v termofytiku, v mezofytiku jen roztroušeně v závislosti na vhodných klimatických podmínkách. Téměř neroste ve výše položených a klimaticky chladných oblastech, velmi vzácná je také v západních Čechách, v některých partiích Českomoravské vrchoviny, na Znojemsku a Hané.
Na Prostějovsku nepříliš častý druh, který se objevuje především v podhůří Drahanské vrchoviny a v oblasti Kladecka. V nejvyšších partiích Drahanské vrchoviny, stejně jako na Hané zřejmě zcela chybí. Zajímavá je absence jakýchkoli údajů z prostoru Kosíře, kde by se její výskyt dal očekávat.
Fotografováno: 2. 7. 2014, Drahanská vrchovina – údolí říčky Nectavy nedaleko zříceniny hradu Plankenberg
