vikev tenkolistá
Vicia tenuifolia Roth – vikev tenkolistá
Vytrvalá bylina s dlouhým černým kořenem. Lodyha je přímá, vystoupavá nebo popínavá, až 150 cm dlouhá, tuhá, čtyřhranná nebo úzce křídlatá, větvená. Listy mají 8–12 párů lístků, nejdolejší pár vyrůstá těsně u lodyhy. Vřeteno listu je zakončené větvenou nebo nevětvenou úponkou. Palisty jsou polostřelovité, úzce kopinaté až čárkovité, 6–15 mm dlouhé, přidsedle řídce chlupaté nebo lysé. Lístky jsou krátce řapíčkaté, čárkovité, úzce kopinaté až kopinaté, 10–45 mm dlouhé a 0,5–4 mm široké, na vrcholu špičaté, na bázi náhle zúžené, olysalé nebo roztroušeně jemně přitiskle chlupaté, jasně zelené nebo nasivělé. Květenství je jednostranné, delší než podpůrný list s onejčastěji 20–30 květy, stopky květenství jsou 12–30 sm dlouhé, olysalé. Květy jsou šikmo odstálé, slabě vonné. Kalich je zvonkovitý, 4,5–5,5 mm dlouhýřídce chlupatý nebo olysalý, zelený, někdy namodralý. Kališní cípy jsou trojúhelníkovité, kratší nebo stejně dlouhé jako kališní trubka. Koruna je 12–14 mm dlouhá, světle modrofialová, nehty lístků a člunek je světlejší. Pavéza je vejčitá, na vrcholu hluboce vykrojená, křídla jsou kratší než pavéza a člunek je kratší než křídla. Lusky jsou čárkovitě podlouhlé až kosodélníkovité, lysé. Kvete od května do července.
Možné záměny, variabilita: Proměnlivost se projevuje zejména ve velikosti rostlin a velikosti a tvaru lístků, v tloušťce lodyh a v počtu a velikosti květů. Z taxonomického hlediska nemají tyto odchylky hodnotu vyšší jak v ranku formy.
S určováním tohoto druhu nebývají problémy. Asi nejpodobnějším druhem je hojná vikev ptačí (Vicia cracca), která se odlišuje čepelí pavézy, která je asi tak dlouhá jak nehet. Dále menším počtem lístků listu (nejčastěji 5–8 páry), které jsou zároveň o něco širší (podlouhlé, eliptické až kopinaté).
Roste na suchých stráních, v xerotermních trávnících, křovinách, lemech a světlinách teplomilných doubrav, druhotně na náspech tratí a silnic. Dává přednost těžším půdám na bazických substrátech na slunných, suchých a teplých stanovištích.
Druh rozšířený především v termofytiku a teplém mezofytiku. V některých oblastech je i hojná (např. České středohoří, Český kras, Pavlovské kopce, stepní Bílé Karpaty). Do vyšších a chladnějších poloh se šíří podél komunikací.
Na Prostějovsku je výskyt druhu omezen pouze na Hanou a teplé Drahanské podhůří na spraši nebo vápenci (Kosíř). Z vápencové části Kladecka chybějí novější údaje. Ve vyšších polohách Drahanské vrchoviny na kyselých kulmských horninách neroste.
Fotografováno: 6.6. 2013, Hanácká pahorkatina – Ondratice, PP Kopaniny
