violka bahenní
Viola palustris L. – violka bahenní
Druh s dlouze plazivým, tenkým a světlým oddenkem, na uzlinách s hnědými šupinami, s dlouhými tenkými podzemními výběžky. Listy jsou dlouze řapíkaté, zpravidla v počtu 2–5. Čepel je okrouhle vejčitá, okrouhlá až okrouhle ledvinitá, 2–5 (za plodu až 8) cm široká, mělce vroubkovaná až mělce vroubkovaně pilovitá, na vrcholu zaokrouhlená nebo tupě špičatá, na bázi srdčitá, na svrchní straně vždy lysá, na spodní také lysá nebo vzácně na žilkách s roztroušenými krátkými zuby. Řapík je vždy delší jak čepel, nekřídlatý nebo uzoučce křídlatý. Palisty jsou vejčitě kopinaté až protáhle vejčité, celokrajné, vzácně s několika krátkými zuby, zašpičatělé, asi 1 cm dlouhé, blanité nebo světle zelené. Na květních stopkách najdeme úzce trojúhelníkovité listence pod polovinou nebo v její polovině. Květy jsou nevonné, kališní lístky jsou protáhle vejčité, 5–6 mm dlouhé. Korunní lístky jsou protáhle obvejčité až obvejčité, světle až bledě fialové, se silnou, krátkou a tupou ostruhou, světle fialovou, která je 1–2x delší jak kališní přívěsky. Kvete od dubna do června, plodem jsou lysé vejcovité tobolky s tmavohnědými až černohnědými semeny.
Variabilita, možné záměny: Určování violek nebývá úplně jednoduché, ale s tímto druhem zpravidla problémy nebývají. Na podobných stanovištích roste ještě sice dosti podobná, ale u nás s největší pravděpodobností se nevyskytující violka močálová (Viola uliginosa), s nejbližšími lokalitami v horní Lužici, která má křídlaté řapíky a palisty do ½ srostlé s řapíkem. Druhým podobným druhem je violka olysalá (Viola epipsila), která ale u nás zřejmě také neroste (nejblíže roste v Polsku a na Slovensku), která je na rubu listů na žilkách chlupatá, listence jsou umístěny zřetelně v horní třetině květní stopky a ostruha bývá 2–3x delší než kališní přívěsky.
Druh bažinatých a rašelinných luk, pramenišť, olšin a rašelinišť. Vyžaduje kyselé až neutrální, minerální až minerálně chudé půdy obvykle na silikátovém podloží. Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem řady typů mokřadní vegetace. V rámci svazu Calthion palustris (vlhké pcháčové louky) je diagnostickým druhem vegetace acidofilních luk asociace Angelico sylvestris-Cirsietum palustris a vegetace subatlantských acidofilních vlhkých luk se sítinou ostrokvětou as. Crepido paludosae-Juncetum acutiflori. V rámci sv. Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis (slatiniště) je diagnostickým druhem vegetace minerálně bohatých slatinišť s kalcitolerantními rašeliníky as. Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii, minerálně bohatých slatinišť s rašeliníky a suchopýrkem alpským as. Campylio stellati-Trichophoretum alpini a minerálně bohatých slatinišť s kalcitolerantními rašeliníky a boreálními ostřicemi as. Menyantho trifoliatae-Sphagnetum teretis. V rámci sv. Caricion canescenti-nigrae (mírně kysela rašeliniště a louky) je diagnostickým druhem vegetace mezotrofních rašelinných luk s ostřicí obecnou as. Caricetum nigrae a vegetace mezotrofních rašelinišť s boreálními ostřicemi as. Agrostio caninae-Caricetum diandrae. A konečně v rámci sv. Sphagno-Caricion canescentis (přechodová rašeliniště) je diagnostickým druhem vegetace trvale zamokřených přechodových rašelinišť s ostřicí zobánkatou as. Sphagno recurvi-Caricetum rostratae a vegetace přechodových rašelinišť s nízkými ostřicemi as. Carici echinatae-Sphagnetum.
Roztroušený až dosti hojný druh mezofytika a oreofytika Českého masivu a severní části Moravy (zejména Nízký a Hrubý Jeseník a Beskydy). V termofytiku roste jen vzácně v prostoru slatin. V některých teplých a suchých oblastech téměř nebo zcela chybí (Lounsko-labské a Milešovické středohoří, Střední Polabí, jižní, jihovýchodní a část střední Moravy). Jižní a východní Moravou probíhá jižní hranice areálu druhu.
Na Prostějovsku roztroušený druh především vyšších poloh Drahanské vrchoviny, v podhůří a na Hané téměř nebo zcela chybí.
Fotografováno: 9. 5. 2008, Drahanská plošina – Buková, PP Rašeliniště v Klozovci
