louky u Benešova
-- rašelinné a vlhké louky u Benešova --
Okolo obce Benešov (již na okrese Blansko), který se nachází v nejvyšších polohách Drahanské vrchoviny, zůstaly v bezprostředním okolí obce zachovány druhově bohatší vlhké až zrašeliněné, pravidelně kosené louky. Dá se říci, že v podstatě navazují na podobné biotopy v PR Pavlovské mokřady. Nejkvalitnější porosty zůstaly zachovány na východním okraji obce v okolí samoty směrem k osadě Pavlov na zarovnané náhorní plošině. Nadmořská výška území se pohybuje kolem 700 m.
Plošně nejrozsáhlejší jsou tady smilkové louky svazu Violion caninae s dominantní smilkou tuhou (Nardus stricta) a kostřavou vláskovitou (Festuca filiformis). Na vlhčích místech jsou náznaky rašelinných luk svazu Caricion fuscae, místy s vyvinutým bohatým mechových podrostem. Tyto porosty hostí populaci všivce lesního (Pedicularis sylvatica), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a světlíka lékařského (Euphrasia rostkoviana). Ojediněle zde byl zjištěn také v této části Drahanské vrchoviny velmi vzácný kociánek dvoudomý (Antennaria dioica). Roste zde v sušší části smilkového trávníku spolu s vřesem (Calluna vulgaris). Pozn. v těchto biotopech byl historicky udáván i z Pavlovských mokřadů a nedalekých Uhlisek, ale tato naleziště zanikla.
O něco dále východněji je jiný typ mokřadního společenstva. Jedná se o pramennou oblast potoka Žďárná, který pak dále protéká mělkým údolím a směřuje k rybníkům v okolí obce Suchý. Na místě původní louky, která nese stopy odvodnění, se vyvinula mokřadní společenstva s vrbovými křovinami s dominantním bezkolencem rákosovitým (Molinia arundiancea), který lokalitu společně s třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos) a ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides) postupně zarostl. Z vrb je zde nejhojnější vrba ušatá (Salix aurita). Největší zajímavostí tohoto společenstva je populace smldníku bahenního (Peucedanum palustre). Není to sice chráněný druh, ale na Drahanské vrchovině je to druh vysoce vzácný.
Na závěr: Podobné biotopy byly ve vrcholových partiích dříve běžné, ale dnes zůstaly zachovány jen na několika místech. Budoucnost této lokality není vůbec jistá. Smilkové louky jsou sice koseny, ale jejich okrajová partie blízko samoty byla v roce 2009 osázena smrkem přímo v místech nejbohatšího výskytu prstnatce májového. Na lokalitu navazuje koňská pastvina, ze které jsou do okrajových partií cenných biotopů ukládány biologické odpady (především posečená tráva apod.). V rašelinné tůňce blízko samoty byla ještě těsně po roce 2000 nalezena populace silně ohroženého zevaru nejmenšího (Sparganium natans). I přes to byla tůň zavezena odpadem a lokalita zanikla.
