PP Skřípovský mokřad
-- přírodní památka Skřípovský mokřad --
Foto: Eva Zatloukalová
PP Skřípovský mokřad leží na S okraji obce Skřípov, v rozvodí v pramenné oblasti jednoho z přítoků Úsobrnského a Otínského potoka. Území ZCHÚ není přímo protékáno žádným z potoků, půda je při povrchu rašelinná.
Větší část zabírají pozemky, které jsou součástí lesního půdního fondu, menší část jsou louky s tůněmi v prohlubních po lidské činnosti (asi bývalé armádní cvičiště).
Nadmořská výška území je asi 591 m, rozloha 2,7 ha. Důvodem ochrany je podmáčená louka a březoborový lesík s tůněmi, jehož vegetace je zejména tvořena pcháčem potočním (Cirsium rivulare), psinečkem výběžkatým (Agrostis stolonifera), blatouchem bahenním (Caltha palustris) a suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium) aj. Z chráněných a vzácných druhů se zde vyskytují prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), zevar nejmenší (Sparganium minimum), upolín nejvyšší (Trollius altissimus) a hadí mord nízký (Scorzonera humilis). Výskytuje se zde i několik chráněných a ohrožených druhů živočichů: čolek horský (Triturus alpestris), čolek obecný (Triturus vulgaris), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), ) skokan hnědý rašelinný (Rana temporaria), užovka obojková (Natrix natrix), zmije obecná (Vipera berus). Většina z těchto chráněných druhů se na lokalitě i rozmnožuje.
zevar nejmenší hadí mord nízký
Závěrem: Toto chráněné území je zbytkem původně rozsáhlejších mokřadních společenstev v okolí Skřípova, která ale ve většině případů byla zlikvidována v období melioračního šílenství kolem roku 1970 (např. Otínsko). Tůně jsou pravděpodobně antropogenního původu a dnes jsou z větší části zazemněné. Součástí území je loučka, která je dnes pravidelně kosená s populací prstnatce májového. Zcela nepochybně je lokalita nejvýznamnější výskytem snad stabilní populace silně ohroženého zevaru nejmenšího, který má v současné době dvě recentní lokality na celé Drahanské vrchovině. Významná je také populace hadího mordu nízkého. Je zajímavé, že ještě počátkem 90. let 20. století zde i v sousedním lesním porostu hojně rostl vemeník dvoulistý (na Drahanské vrchovině velmi vzácný), který ale od této doby nebyl potvrzen. Lokalitu má nepochybně smysl chránit i nadále.
